Tajemství: Kniha vděčnosti přehled

Pamatuju si, že dřív bylo ohledně téhle knihy poměrně velké haló. Za mě geniální ukázka, jak se s pomocí vesmírných vibrací a trochy toho marketingu dá i takový kus hovínka zabalit do třpytivýho papírku a prodávat.
Nosná myšlenka knihy je o tom, že náš způsob přemýšlení ovlivňuje život - což je rozhodně velká pravda. Ale jednak to není originální objev autorky (ač způsob podání ten pocit navozuje) a jednak se kniha tváří jako by to bylo naprosto všespásné. Což není. Když přijdete o peníze, tak je to pravděpodobně spíš proto, že jste blbě investovali nebo neumíte hospodařit, ne proto, že jste vyslali do vesmíru špatné myšlenky. Celé to je vlastně jedna prastará dobrá myšlenka zakydaná hromadou ezoblábolů.

25.09.2024

(SPOILER) „Pokud jste si mysleli, že jste bezvýznamní a nemáte v tomto světě žádnou moc, zkuste se nad tím znovu zamyslet. Vaše mysl ve skutečnosti svět kolem Vás formuje.“ – aneb staré dobré: Každý svého štěstí strůjce; jaký si to uděláš takový to máš atd. atd. Ovšem často na to zapomínáme a čekáme, že štěstí, lásku, spokojenost nám zajistí někdo druhý. Kéž bych si něco takového uvědomovala třeba ve svých 15 letech, kdy jsem měla přesně takovou existenciální krizi a pokládala si otázky k čemu na tomto světě jsem? K čemu jsem dobrá, proč? K ničemu. Ale to asi k dospívání patří, člověk se musí najít. S ideou, že myšlenkami formujeme svůj život, v zásadě souhlasím. Když myslíme pozitivně, vyzařujeme určitou pozitivní energii i do okolí a to se nám vrací. Jsem milá na lidi, budou (většinou) milí i oni na mě a když ne, neberu si to osobně, každý má občas špatný den, ale nebudu na ně sama negativní. Je snadné své neúspěchy a prohry svádět na okolnosti, strašně snadné. Na druhou stranu kniha působí na můj vkus až moc sluníčkově (rádoby líbivá kniha, neustálé opakování toho samého dokola (dalo by se shrnout klidně na třetinu) – ale to prostě k americkým knihám patří, obrázky, potištěné celé stránky, krátké odstavce, různé druhy písma atd, což mě zpočátku odrazovalo a nepůsobilo na mě vůbec seriózně a vážně) a myslím, že není úplně zdravé a žádoucí negativní emoce a pocity ignorovat, potlačovat a dusit v sobě, i to patří k životu – abychom si uvědomovali dostatečně to pozitivní, musí někdy přijít i negativní pocit. Je to podle mě o tom, jak s tím negativním pracujeme, a s negativními emocemi, aby nás nepohltili abychom je přijali. Jinak několikrát jsem se v životě přesvědčila o tom, že když si něco představuji, vizualizuji, tak se mi to stane, proto mi kamarádka knihu doporučila, když jsme se o tom bavily. Funguje samozřejmě i opačně, každý to zná, když se nám nedaří, tak jsme naštvaní, frustrovaní, a nedaří se nám víc a víc a vše se víc a víc se*e a my jsme víc a víc naštvaní. Viděla jsem i film, a kdybych viděla jen film, tak to označím jako velký ezo blábol, protože lidé co ve filmu hovoří na mě působí jako sekta. Každopádně knihu jsem přečetla a myslím, že něco na tom určitě je, všichni známe jeden příklad za všechny a to placebo efekt. Že placebo funguje je dokázané, protože člověk věří ve vyléčení. Z knihy si určitě spoustu myšlenek vezmu k srdci.