Tajný život úhořů přehled

29.01.2024

Bavila mě historie pátrání po původu úhoře a veškerá biologická fakta (těch jsme se ale dozvěděli ledva, co by úhoř do tlamičky pobral). Zbytek byla snůška blábolů na téma kterak napasovat úhoře do existencionálních úvah a do arteterapie po smrti otce. Možná má i úhořův tvar nějakou roli, vzhledem k Sigmundovu pobíhání celou knihou, ale to už je jen moje spekulace. Nejsem fanouškem těchto nitrovyblívajících grafostvořenin.

Ale pár faktů:
- sklovití úhoři (jedno ze stádií vývoje) působí křehce a bezbranně a například pro Basky představují delikatesu (jak typické)
- Japonci se snažili uměle chovat a rozmnožovat úhoře. Projevilo se u nich několik chorob. Zanedlouho se jejich dovozem všude možně po světě rozšířily i na volně žijící úhoře (opět)
- ve starověkém Egyptě se na pohřebištích nalezly malé rakve s mumifikovanými úhoři, uloženými k věčnému odpočinku vedle bronzových figurek bohů (ťuťu)
- Aristoteles byl poslední z lidí, který věděl vše. Tedy obsáhl všechno vědění, které se člověku do té doby podařilo nashromáždit
- a dozvíme se, že odpověď na odvěkou otázku zní "vejce". Dokázal tak italský lékař a věděc Francesco Redi. "Ke stvoření života je třeba vajíčka a jeho oplodnění - omne vivum ex ovo." :-)

A dozvěděla jsem se, že jsem taky úhoř - obyčejně prožije svůj aktivní život o samotě a jeho činnostem dávají řád roční období.

Plavu tedy rychle od téhle knížky pryč, i když to s tou koulí žížal už z hlavy nikdy nevyženu...