Tančím tak rychle, jak dokážu přehled
Barbara Gordon
Autobiografická zpověď úspěšné emancipované ženy, scenáristky a režisérky newyorské televize, která mobilizovala všechny síly své osobnosti, aby dokázala žít bez návykových medikamentů. Odhodlání k takovému skutku však spolu s dalšími okolnostmi, jako byly patologický vztah s přítelem, nesprávné doporučení psychologa či ztráta kariéry i sebe samé, způsobilo, že se psychicky zhroutila a prošla si martyriem při pobytu v psychiatrických léčebnách i při opětovné snaze začít žít nový život. Příběh je také výpovědí o bolestech a úzkostech, které v dnešním světě mohou postihnout každého z nás, ale zároveň nám dává naději, že s nimi můžeme bojovat a zvítězit nad nimi. Autorka začala psát tuto knihu o bolesti a hektičnosti života v New Yorku jako součást terapie po návratu z psychiatrické léčebny. Přestože sepsala svůj příběh už v roce 1979, jeho obsah je nadčasový a dnešní čtenáře bezesporu osloví. Kniha se rovněž stala námětem pro filmové zpracování. Je určena všem, kdo se zajímají o psychologii a lidské osudy. Barbara Gordon pracuje jako scénáristka a režisérka newyorské televize. Je autorkou několika románů... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2011 , PortálOriginální název:
I'm Dancing as Fast as I Can, 1979
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tančím tak rychle, jak dokážu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (68)
Pro mě hodně inspirativní knížka, už jsem jí četla dvakrát (nebo i třikrát?) a určitě ne naposledy.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tančím tak rychle, jak dokážu v seznamech
v Právě čtených | 9x |
v Přečtených | 562x |
ve Čtenářské výzvě | 48x |
v Doporučených | 40x |
v Knihotéce | 174x |
v Chystám se číst | 290x |
v Chci si koupit | 35x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
závislost, narkomanie láska psychiatrické léčebny psychoterapie psychologické romány duševní poruchy, duševní nemoci
Rozjezd byl velmi slibný. Postupný pád do deprese, tápání v sobě a nechápání “co se to děje". Postava labilního přítele Erika slibovala zpočátku tajemství, později však byla naprosto zbytečnou kapitolou.
Na knize je sympatická snaha detailně popsat mentální rozpoložení člověka postiženého depresemi. Hlavní postava je ale zpovykaná, nesympatická ženská s nevyvinutou osobností.
Rozumím její touze se rychle vymanit z duševního bordelu, ale její přístup je dětinsky upištěný.
“Co mám dělat? Co mám dělat?"
Tři hvězdy, víc nedám.