Tančím tak rychle, jak dokážu přehled
Barbara Gordon
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539210/bmid_tancim-tak-rychle-jak-dokazu.jpg
4
371
371
Tančím tak rychle, jak dokážu - audiokniha obsahuje dramatický příběh Barbary Gordonové, který je naplněný city a myšlenkovými pochody hlavní hrdinky. Vypráví Simona Postlerová, která přidává dílu na síle přesvědčivostí a jemnou intimitou podání. Autobiografická zpověď úspěšné emancipované ženy, scenáristky a režisérky newyorské televize, která mobilizovala všechny síly své osobnosti, aby dokázala žít bez návykových medikamentů. Odhodlání k takovému boji však spolu s dalšími okolnostmi způsobilo, že se psychicky zhroutila a musela projít martyriem při opětovné snaze začít žít nový život. Příběh je tak výpovědí o bolestech a úzkostech, které v dnešním světě mohou postihnout každého z nás, ale zároveň dává naději, že s nimi můžeme bojovat a zvítězit nad nimi. Barbara Gordon pracuje jako scénáristka a režisérka newyorské televize. Za své filmy získala třikrát cenu Emmy. Je autorkou několika románů (Defects of the Heart, Jennifer Fever, Older Men, Younger Women), přispívá také do časopisů. V posledních letech zahájila svoji přednáškovou činnost pro ženské organizace, univerzity i města po celých Spojených státech. Na základě svých osobních zkušeností přednáší především o tom, jak je možné překonat různé životní okolnosti a "začít znovu". Její lekce, založené na směsi zkušeností, humoru a inspirace, si získaly velkou oblibu. Knihu Tančím tak rychle, jak dokážu psala jako součást své terapie po návratu z psychiatrické léčebny. Přestože tento příběh vznikl už v roce 1979, jeho obsah je nadčasový a dnešní čtenáře i posluchače bezesporu osloví. Kniha se také stala námětem pro filmové zpracování.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno:
2011
,
Portál
Originální název:
I'm Dancing as Fast as I Can, 1979
Interpreti: Simona Postlerová
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tančím tak rychle, jak dokážu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (69)
Rozjezd byl velmi slibný. Postupný pád do deprese, tápání v sobě a nechápání “co se to děje". Postava labilního přítele Erika slibovala zpočátku tajemství, později však byla naprosto zbytečnou kapitolou.
Na knize je sympatická snaha detailně popsat mentální rozpoložení člověka postiženého depresemi. Hlavní postava je ale zpovykaná, nesympatická ženská s nevyvinutou osobností.
Rozumím její touze se rychle vymanit z duševního bordelu, ale její přístup je dětinsky upištěný.
“Co mám dělat? Co mám dělat?"
Tři hvězdy, víc nedám.
Pro mě hodně inspirativní knížka, už jsem jí četla dvakrát (nebo i třikrát?) a určitě ne naposledy.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tančím tak rychle, jak dokážu v seznamech
| v Právě čtených | 10x |
| v Přečtených | 563x |
| ve Čtenářské výzvě | 48x |
| v Doporučených | 40x |
| v Knihotéce | 178x |
| v Chystám se číst | 289x |
| v Chci si koupit | 33x |
| v dalších seznamech | 2x |
"Tak co, Barbaro, umře, nebo neumře? Byl to hlas Martina Rayena, zkušeného agenta televizní společnosti CBS. Nevím, Martine, pořád je ve špitále. No co myslíš? Umře do doby vysílání? Naléhal. Jsem filmařka, ne doktorka, řekla jsem po chvilce. Tak budeš muset udělat dvě verze, prohlásil nevzrušeně. Jednu na 28.13, druhou na 23.13. Jestli umře, zabije nám to reklamu."
Odlidštěná lidskost. Neboli úspěšné TV vysílání lidských příběhů. Ale toto je jiný příběh, je o autorce této knihy. Příběh, který jsem měla sto chutí odložit už v jeho první třetině. Zlobil mě jako ženu, urážel jako člověka. Nakonec, s vědomím, že tohle není fikce, jsem se přiměla dočíst. Patetický, neschopný slaboch, ubrečená, ukňouraná, infantilní, nesamostatná ženská... nabízelo se označení pro hlavní postavu. A oprávněně. Jenže duševně nemocného člověka nelze posuzovat/odsuzovat optikou zdravého člověka. Pravdou je, že já netrpím fobiemi, depresemi ani nejsem závislá na lécích, případným manipulátorům (často je řeč o vlastních rodičích, sourozencích a partnerech) se tak dokážu, myslím, spíše ubránit. Psychika člověka je lehce zranitelná, zejména pak u osob závislých, náchylných k náladovosti, nešťastných etc.
Příběh mě obohatil tím, že mi ukázal, co všechno je možné. A že síla člověka nemusí opustit napořád. Správná pomoc se jeví jako dar z nebes. Knihu nechávám bez hodnocení, vzhledem k nesouhlasným pocitům, jaké ve mně autorka vyvolávala. To ale neznamená, že kniha neobsahuje důležité sdělení, protože poskytuje vhled do duše člověka, který se v drtivé většině situací chová jako každý jiný, koho potkávám na pracovišti nebo ve veřejných prostorech. A kolikrát si pro sebe řeknu, že tohle je ale blázen, autista, cholerik... Do duší druhých není snadné nahlédnout, odsoudit však ano. A přiznejme si, nejsme v Americe, kde nemít svého psychologa je podobné jako nechodit ke kadeřnici.
"Duševní choroba je jakési přehnané zdůraznění lidského údělu. ...my všichni zakouším stejné konflikty, jenže při duševní chorobě se všechno nafoukne do naprosto neúměrných proporcí."