Temno přichází přehled

14.11.2012

Temno přichází je nejen název Prescottovy knihy, ale i stav mé mysli, když jsem po ní v knihovně sáhl. Mravní ponaučení - anotace jsou psány způsobem, který má jediný účel : vzbudit v potenciálním kupci neodbytnou touhu knihu vlastnit. S vlastním obsahem knihy nemusí mít až tak už moc společného. Takže jsem se knihy chopil v domnění, že to bude detektivka. Omyl, nejde o detektivku, ale spíš o thriller s "detektivní" zápletkou (?). Pokud bych jej měl hodnotit, jsem na rozpacích. Autor totiž vlastní zápletku kompletně vykradl buď přímo z řecké mytologie, nebo zprostředkovaně z Aischylovy Oresteie. Těžko říct, neznám autora natolik, abych to posoudil a navíc jsem Aischyla nečetl - pokud jde o dramata, moc je nečtu, jsem v tomto ohledu notný Hotentot
Těžko taky ohodnotit, zda je autor vzdělanec, který se chopil velkého tématu, aby jej touto formou přiblížil čtenářům s méně vybraným vkusem, nebo šupák, který neměl momentálně žádný nápad a tak si vypomohl drobným lupem, aby uspokojil nakladatele a vylepšil si účet. Jak asi tušíte, příliš mne to nenadchlo ani nenapnulo, šedé buňky mozkové mohly zůstat v nečinnosti, obzory jsem si v žádném směru nerozšířil - na druhou stranu jsem u čtení ani nijak zvlášť neusínal.
Za klad knihy považuji zmínku v poděkování o knihách Mary Renault (mé oblíbenkyně), o Gravesově knize The White Goddess (mám dojem, že u nás nevyšla, každopádně ji neznám) a ještě před prologem připomenutí starého Coleridge úryvkem z jeho Písně o starém námořníkovi (taky patří k těm, které byly zhudebněny) - i když řada čtenářů tyhle předmluvy, doslovy a podobné kecy zpravidla vůbec (ke své škodě) nečte. Takže asi tak nějak.