Ten, kdo stojí v koutě přehled
Stephen Chbosky
Patnáctiletý Charlie je velmi přemýšlivý, zakřiknutý a citlivý mladík, který to na střední škole, kde ho ostatní mají za podivína, nemá vůbec jednoduché; je to klasický případ "jiného, vymykajícího se" dítěte, které na sebe v takovýchto kolektivech vždy přitahuje posměch a šikanu. Šikaně se Charlie ubrání, posměchu si až tak nevšímá, trápí ho ovšem pocit samoty a cítí silnou potřebu začlenit se mezi ostatní "normálnější" spolužáky. Jenomže to nebude vůbec jednoduché. Charlie totiž na jednu stranu svět kolem sebe nechápe, což mu brání navazovat přirozené vztahy, na stranu druhou ho (v jeho krutosti) chápe až příliš dobře a začleňování do něj se bojí. Zůstává tedy v roli jakéhosi pozorovatele, "toho, kdo stojí v koutě", zkoumá sám sebe i lidi kolem a píše o svých drobných poznáních, radostech i strastech dlouhé dopisy svému neznámému příteli, zřejmě psychologovi...... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , #booklabOriginální název:
The Perks of Being a Wallflower, 1999
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ten, kdo stojí v koutě. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (555)
všechny komentářeSouvisející novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ten, kdo stojí v koutě v seznamech
v Právě čtených | 61x |
v Přečtených | 4 291x |
ve Čtenářské výzvě | 773x |
v Doporučených | 617x |
v Knihotéce | 924x |
v Chystám se číst | 1 670x |
v Chci si koupit | 406x |
v dalších seznamech | 34x |
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední školy fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)
Čteno v aj.
Kniha mě moc neoslovila. Řeší se v ní spousta vážných témat, ale i tak jsem se musela docela přemáhat, abych už to konečně dočetla. Nemělo to napětí, které by mě nutilo číst dál nebo nějakou souvislou dějovou linku.
Charlie to má v životě hodně těžké, a tak chápu jeho občasné úzkostlivé nálady, jen mě tyto části vždycky hrozně nebavily.
Zato mě bavil styl psaní - dopisy neznámému příteli. Byla to příjemná změna oproti normálnímu deníku.
Viděla jsem i filmovou adaptaci. Ta je vzhledem ke knize moc povedená, dokonce se od ní ani tak neliší. Jen ten konec jsem ve filmu vůbec nepochopila.