Teta Joleschová přehled
Friedrich Torberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181722/teta-joleschova-181722.jpg
4
23
23
podnázev: aneb Zánik západní civilizace v židovských anekdotách V Tetě Joleschové nás Friedrich Torberg uvádí do kavárenského života Prahy a Vídně 20. a 30. let, kde ještě přežívá útulná a snášenlivá kultura mnohonárodního starého Rakouska, kde se střední vrstva stále považuje za spoluobčany a tráví neuvěřitelné tisíce hodin (často až do rána) v družných diskusích o lidech, kultuře a stavu světa. Tady pěstovala dnes už zaniklé konverzační umění repartee – okamžité, hbité a především vtipné odpovědi. Jak dokládají Torbergovy anekdoty, nepochybně v něm excelovala proslavená i zneslavená židovská výmluvnost, sebeironie a sebeobranný humor, v nemalé míře i proto, že židé ztratili ochranu starého mocnářství. Bonmot či epigram mohou vzniknout právě jen v takové pestré pospolitosti. Skutečně: v podivuhodné symbióze se v tehdejších kavárnách prolíná svět obchodníků a prokuristů s literáty a umělci všeho druhu a pozdní květ rakouské kultury po první válce má své kolektivní kořeny, tak často židovské a české, právě zde: Stefan Zweig, Rainer Maria Rilke, Karl Kraus, Peter Altenberg, Leo Perutz, Franz Werfel, Robert Musil – máme-li jmenovat alespoň ty nejvýznačnější. Svět rakouských kaváren zanikl, ta tam je legendární Tante Jolesch, ale vtip trvá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , LedaOriginální název:
Die Tante Jolesch, 2011
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Teta Joleschová. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Smutek, melancholie, vtip... Všechno v jednom. Knihu jsem četla napřed v německém originále a byla jsem nadšená jemnými slovnimi hříčkami. Autor má úžasný cit pro jazyk. Český překlad není tak svižný. Ale i tak plný počet!
"Teta Joleschová" rozhodně není pouze souborem židovských anekdot či veselých historek, je totiž mimo to i až překvapivě tklivým rozloučením se zaniklým světem střední Evropy. Popsat by ji bylo možné jako takovou "odlehčenější" (rozuměj, daleko vtipnější) verzi Zweigova "Světa včerejška". Mnohé obsažené historky jsou skutečně nesmírně vtipné a jiné zase velmi půvabné. Kromě toho je ale kniha zdrojem skutečně dlouhé řady velmi zajímavých informací. Pokud jde o jazykové exkurzy, zajímavě pasují i na češtinu, bylo by ale asi vhodnější číst v originále... Celkový dojem: 80%
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Teta Joleschová v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 30x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 14x |
| v Chystám se číst | 17x |
| v Chci si koupit | 3x |
Štítky knihy
Židé Praha humor Vídeň 20. století rakouská literatura kavárny židovské anekdoty
Uprimne, ocakaval som viac melancholie, a asi aj jednoduchsie podane anekdoty. No Torbergovo vypravanie je zlozitejsie. Preklad uchoval a podarilo sa podat jeho dost "sofisticated" styl. Naozaj sa mi uz v mojom veku nestava, ze by som sa stretol s vyrazmi ktore by som nepoznal, a podotykam, nejedna sa o jidis vyrazy. Tie dostatocne ozrejmuje beznemu citatelovi. Ja som si par tych neznamych slov a spojeni aj vypisoval na papierik, ale papirek sa mi zahadne stratil :) (znova som aspon jedno vyhladal, vy viete co je napriklad taka "akribie"?) Ono nie je divu, ja mam vzdy celu kopku papierikov s poznamkami ci uz v praci, ci doma.
Skratka, kniha vyzadovala na mne dost silne sustredenie, niekedy vetna ekvilibristika dala zabrat. Uzil som si navratu do monarchistickych a medzivojnovych cias a s uzasom som sledoval, kolko ludi autor vobec poznal. Dobre, nieco odpocul, nieco mu bolo porozpravane priatelmi a rodinou, ale aj tak, zda sa ze taky zurnalista starych cias bol rozbehany od Budapesti az po Berlin, a polovica kamaratov este zila v Amerike :)
Kazopadne knihu a zazitok z nej by som hodnotil trosku nizsie. Ako som spomenul, dost som sa prehryzal a nieco som cital aj dva krat. Viete, je to text, ako by vam ho rozpraval stary profesor lingvistiky (je tam aj dost lingvistickych poznamok). Ono zurnalisticky styl bol taky, vysoko distingvovany a vyumelkovany. Ved posudte, ako sa dnes bavime ked, mame moznost citat nejake stare vystrizky z tych cias. Teraz som napriklad cital cele stare rocniky filatelistickych casopisov este z rokov 1890 plus minus, a to su doslova klenoty jazyka ceskeho. Take, take... no... noblesne.
Zaroven ma milo prekvapilo, ze sa v tejto knihe vyhyba temam, ktore su uz pre nas uzko spate s judaizmom, ako holokaust a smutne konce zivotov spominanych ludi. Hoci sa to aj vzhladom na opisovanu dobu ponuka. To vsak nebolo temou knihy. Temou bolo mile a srdecne spominanie na stare casy a podavanie takych literarne na urovni vykreslenych anekdotickych obrazkov.