Stretneme sa v raji přehled

15.02.2023

(SPOILER) I když jsem se do Thurkilda a hlavně do příběhu zamilovala hned v prvním díle, teprve v tomto druhém mi došlo, proč. Autor totiž uvažuje podobně jako já. Máme stejný pohled na svět, na lidi, na spoustu věcí. Chování a motivy jeho postav jsou takové, jaké od nich já očekávám.
Například si takhle čtu pasáž s Gunnarem a říkám si: Chlape, já vím, proč Thurkildovi pořád nadáváš a odháníš ho od sebe, ale zároveň mu nedokážeš odepřít pomoc, když ji potřebuje. Ty prostě cítíš, že máš na spoustě věcí, co se v jeho životě pokazily, svůj díl viny. Proč jsi ho po namáhavé práci v USA a těžkém rozvodu nasadil na ten nebezpečný případ? A proč jsi se za něj jako šéf nepostavil, když jeho jediným proviněním bylo, že naletěl hezké holce?
No a co čtu po pár stránkách? Jak si Gunnar připouští, že Thurkilda neměl nasazovat na ten případ. A jak se ho chtěl jenom zbavit, aby mohl nerušeně klátit jeho bejvalku.
A bum ho, rázem je mi sympatický i Gunnar :D
A vůbec mi nevadí, že jsem o pachateli měla jasno asi od půlky knížky. Stejně to zůstalo napínavé až do konce a já mám ještě dobrý pocit, že jsem "detektiv," když jsem na to tak hezky přišla.
A ta Thurkildova nechuť k mrazivému, mokrému, slanému, větrnému, skalnatému severnímu Norsku je taky přesně můj šálek kávy. Nemám ráda zimu.