Tichá ulice přehled
Daniel Jakubec
Tichá ulice – malá sbírka básní složená ze tří částí. Jedna hovorovou češtinou glosuje dnešní společnost pomocí vtipu, satiry a hrátek se slovy. Druhá část pak hovoří o smrti, sebevraždě, smutku, nešťastné lásce a autorově depresi. Poslední část popisuje básníkovy myšlenky a otázky.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tichá ulice. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Skvělá kniha, příjemná poezie, doporučuji! Vůbec mi nepřijde jako amatérsky napsaná, naopak! Doufám že autor něco vydá i v budoucnu!!!!!!! :)
Jednu hvězdu dávám ze soucitu a snad i za báseň "Smát se povoleno" (pokud je autorovi 15 let a více). Ovšem nakladatelství Pointa by zasloužilo proplesknout pěkně přes obě půlky, že takovéhle věci vydává! (Nechápu pointu...) Mladému tvůrci mělo poskytnout konstruktivní zpětnou vazbu a ne jej vydáním těchto veršíků utvrdit ve víře, že snad umí psát. Podobně může vypadat i psaní člověka, který se později opravdu psát naučí (většinou tak na základní škole – což může odpovídat, autorův věk neznám), ale právě věci z této fáze je téměř trestuhodné vydávat. Co takhle autorovi naznačit, že je potřeba větší píle, více zkušeností – nebo že si má psát jen tak, možná terapeuticky, pro sebe? Takto jsme my, kdo rádi nahlížíme do neznámých knih, velmi zmateni a uvedeni do rozpaků; a říkáme si, že příště bychom měli být s tím nahlížením opatrnější.
Ještě jedna věc se mi dere na mysl: ve středoškolských časech jsem znal nemálo lidí, kteří měli potřebu tu a tam sesmolit cosi, co snad měla či mohla být poezie. Ale i ty nejhorší pokusy (které vlastně nebyly až tak špatné) byly mnohonásobně lepší než tato Tichá ulice... A kdybych je nyní objevil někde vytištěné, cítil bych se možná překvapeně, ale nikoli vysloveně trapně. Nauč se tedy básnit, potenciální básníku, a nebo ať je příště tvá ulice alespoň tak hlasitá, aby tě přehlušila...
Související novinky (1)
Knižní novinky (48. týden)
24.11.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tichá ulice v seznamech
v Přečtených | 10x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 1x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 3x |
Za čtyři s hromadou výhrad. Předně v té první části, v níž autor "glosuje společnost, hraje si se slovy, využívá prvky satiry a humoru" - tím, že píše o tom, že někde potratil lyže, nebo že rozbil tetičce skleničku, nebo že neumí fyziku - tím opravdu neglosuje společnost. Není to ani satira. Hra se slovy nevypadá tak, že za každou cenu musím najít rýmující se koncovku, ač mi z toho leze sebevětší hovadina... To je opravdu upachtěný pokus o humor a poezii hodný žáka nižšího stupně, jak tu někteří již pravili přede mnou, a autora tak trochu podezírám z "vymetení šuplíků" z té doby. Na druhou stranu ve chvíli, kdy to začíná mít nějakou hlavu a patu, ve chvíli kdy se sem míchají motivy lásky, smrti a pošmourného světa - v tu chvíli to opravdu z mého pohledu začíná za něco stát a nebojím se to označit za poezii. Některé poslední kousky ve sbírce mi sice myšlenkově zrovna neimponují, ale na druhou stranu jsou stravitelné z hlediska formy. Nicméně pro příště - trapné říkanky ze školy nechat pod lavicí a i u té hodnotnější části knihy se nesnažit za každou cenu rýmovat (to nedělá poezii poezií), a to ještě totálně bez ohledu na rytmus (počet slabik jednotlivých veršů, chcete-li). A za co teda vlastně ty čtyři? Za upřímnost, za odvahu, za city a pocity. Jsou tam prostě věci a motivy, díky kterým bych si Daniela Jakubce koupil znova, tentokrát třeba i v delší stopáži...