Tiché bláznovství v sukni přehled

05.05.2021

Děkuji autorce za poslání knihy. Knihu jsem zaregistroval v minulosti, a tak jsem si říkal, jaká asi bude. V knize se vyskytuje 15 povídek. Ačkoliv nejsem cílovou skupinou čtenářů, přesto se mi kniha líbila. Povídky jsou autentické a autorka nám v nich přibližuje její počátky rybaření, co tomu předcházelo a postupně se dočteme o různých příhodách, které se vztahují k rybám. Líbilo se mi, že její manžel PETR měl stejného koníčka jako autorka – rybaření a chodili spolu na ryby. Myslím si, že je skvělé, pokud partneři (manželé) mají společného koníčka, stráví spolu hodně času, a ještě je to více sblíží.

Povídky jsou oddechové, odpočinkové, autorka má humor i životní nadhled. Nejsem rybářem a ani se jím nikdy nestanu. V knize se vyskytovala rybářská hantýrka, ale myslím si, že je to napsáno tak, aby se v tom dokázal zorientovat naprosto kdokoliv. Navíc jsem měl tu výhodu, že jsem se v minulosti seznámil s rybářským náčiním a názvoslovím, když bratr chytal ryby. Můj bratr miloval rybaření už od dětství. Začínal akváriem tak jakou autorka a pak pokračoval v rybaření u řeky, kdy u řeky dokázal strávil celý den, v pozdějších letech chodil k večeru, když bylo chladněji. Vzpomínám si, když si koupil drahé pruty a na příhodu, kdy jsem mu pomáhal vytahovat z řeky rybu, poněvadž se mu zamotal vlasec do kořenů. Někdy se zamotám do rybářského názvosloví, ale snad je to omluvitelné, když nejsem rybářem. :)

Líbí se mi autorčino nadšení a vášeň pro rybolov a také vztah k přírodě a také odhodlání zasáhnout v případě, kdy se špatně zachází s rybami, jak se dočtete v jedné z povídek. Některé povídky se odehrávají z lovu ryb na moři.

Myslím si, že knih s tímto námětem zpracovaných beletristicky na českém trhu moc není, spíše je to výjimečné a ještě je k tomu pozoruhodné, když knihu napsala žena – rybářka. Je určitě dobře, že se autorka rozhodla napsat tuto knihu a také určitě patří velké díky nakladatelství Talent Pro ART, že autorce knihu vydalo. Myslím si, že kniha může udělat radost všem rybářům a všichni rybáři se v knize naleznou. Myslím si, že pokud by žil ještě můj bratr, knihu by si rád přečetl a nepochybně by ocenil, že kniha vyšla. Tato kniha může být skvělým dárkem pro všechny rybáře. Pokud víte o někom, kdo rád rybaří, víte, že rybaření je pro něj celoživotním koníčkem a vášní, ať už se jedná o někoho z rodiny, kamaráda nebo známého, určitě bych neváhal ani chvíli a knihou obdaroval dotyčného člověka, ať už je vášnivým čtenářem či nikoliv. Podle mého názoru těmto lidem udělá kniha radost a rádi se do povídek začtou, i když třeba moc knihy nečtou.

Na internetu jsem také četl rozhovor s autorkou. Líbily se mi například tyto citace: „Nemám potřebu soutěžit. Mám potřebu lovit a ulovit a u toho prožít fajn den s člověkem, který je mi parťákem.“ Jelikož TICHÉ BLÁZNOVSTVÍ V SUKNI je autorčinou prvotinou, tak si nejprve přečetla několik knih typu „Jak psát knihu“ a nakonec došla k závěru, že nejlepší bude, „když budu sama sebou a nebudu se zbytečně šroubovat do pouček, které mi nesedí.“ Myslím si, že na prvotinu se kniha povedla a určitě držím autorce pěsti při vydání dalších knih. Zaujalo mne, že autorka má ráda spisovatele JAMESE HERRIOTA, od kterého jsem prozatím nečetl žádnou knihu. Snad časem se k nějaké knize dostanu.

Kniha má pěknou obálku. Mile mne překvapily ilustrace, které se nacházejí v knize. Ilustrace jsou pěkné a určitě je to pěkný doplněk. V knize jsem nalezl pár překlepů, ale to jsou drobnosti, nad kterými lze přivřít oči.

Celkově hodnotím knihu na 80 %.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Není nic horšího než upřímně myšlená, a přitom zcela nevyžádaná rada.

To pravé kouzlo není v dokonalosti chytání, perfekcionalismu provedení technik či ideálních, ničím nerušených podmínkách. Kouzlo prožitku toho, co milujeme, jsem nalezla ve sdílení.

Nesmíme být lhostejní ke svému okolí, i když se nám může zdát, že nezmůžeme nic.

Jedna věc je milovat svůj koníček a umět ho prožít. Druhá je pak umět ho sdílet, a to ideálně s člověkem, kterého jsem si k tomu vybrala. Proč dělat své koníčky sám, když je lze dělat v sociálním uskupení? A proč nemít sociální uskupení s někým, kdo je mým, partnerem?