Proroctví o Jeruzalémě přehled

21.03.2018

Svět 1. století po Kristu se zmítá v osidlech moci Říma a jeho psychopatických vládců, jež mají velmi daleko k představě spravedlivých vůdců impéria. Do této doby se narodil Titus, jež je proroctvím předurčen stát se císařem... Výborná historická kniha, plná mocenských intrik, brutálních vražd, poprav a milostných epizod. V podstatě se jedná o dva paralelní životopisy, v ústředí tak stojí vojenský vzestup mladého Tita a cesta k moci židovské princezny Bereniky z rodu krále Heroda. Jejich osudy se protnou na pozadí historických událostí, které roku 70 n.l. vyústily ve zkázu Jeruzaléma a počátek diaspory... Trošku jsem měl před četbou strach, aby kniha nebyla plná milostných dobrodružství mezi Titem a Berenikou, protože na nějakou červenou knihovnu jsem vážně neměl chuť. Ale takových pasáží je zde docela málo, za což jsem rád. Naopak, obléhání Jeruzaléma římskými legiemi je popsáno opravdu barvitě a podle mne nezaujatě, kdy na jedné straně stál fanatismus impéria toužícího po moci a na straně druhé fanatismus Židů, pro něž byl Chrám a víra v Boha důležitější než vlastní životy. Byl to střed dvou rozdílných světů, které prostě nemohly najít stejnou řeč a jejich fatální konfrontace byla nevyhnutelná... Opravdu jsem se bavil a mnohé nové i dozvěděl. Kniha je psaná s velkou lehkostí a to i s přesto, že obsahuje spoustu historických skutečností. Osobně mě naopak hodně bavily až faktografické pasáže, které mě tu a tam přinutily dohledat si podrobnost na internetu a oprášit, popřípadě doplnit znalosti dějepisu. A takové historické knihy já rád, takže se rovnou pouštím do druhého dílu, který snad udrží nastolenou laťku kvality.

19.01.2017

Styl vyprávění mi připoměl Vondruškovu Přemyslovskou epopej. Bohužel chybí doslov autora co je literární fikce a co pravda. Co mohu posoudit, autor je historicky přesný, narazil jsem jen na drobné chyby:
- snoubenec Bereniké nebyl Tiberius Alexander, ale jeho bratr Marcus Alexander, kterého si také vzala. Po dvou letech manželství zemřel.
- císař Galba nebyl krutý stařec. Sám žil střídmě a snažil se stabilizovat veřejné finance. Měl však zkorumpované poradce, kterými se nechal ovládat a kteří napáchali mnoho zla.

Židovská válka Liona Feuchtwangera ze stejného období se mi líbila víc, ale ani tady nechybí silné pasáže, třeba z obléhání Jeruzaléma:

"Vydal rozkaz, aby ti, kteří vyšli z města ven, byli okamžitě ukřižováni před hradbami. Hned první den jich bylo na pět set, den druhý neméně. A přesto v následujících dnech dál proudili nešťastníci z města, jako by neviděli, co se děje před jejich očima, jako by nechápali, jaký osud je čeká. Zanedlouho byly okolní vršky poseté lesem křížů. Jedině nedostatek dřeva zabránil v dalším ukřižování. To však krutost římského vojevůdce neukojilo. Nově příchozím nyní budou odseknuty obě ruce a pak budou zahnáni zpět do města."