Tma nemá stín přehled
Arnošt Lustig
Román vypráví o útěku dvou židovských chlapců z transportu do koncentračního tábora a jejich strastiplnou cestu za svobodou. Východiskem románu je povídka ze souboru Démanty noci, kterou autor rozvedl a vydal poprvé v anglickém jazyce v roce 1976.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tma nemá stín. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
,,Vápna je ve mně jen tolik, že bys nevybílil ani strop hajzlíku v německým kasínu v Terezíně. Síry, že bys možná zaplynoval kotě. Z mýho fosforu bys vyrobil dvacet čtyři sirek. Ale z tuku a vody tři a půl kila mejdla. Proto z nás dělají mejdlo."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tma nemá stín v seznamech
v Přečtených | 94x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 23x |
v Chystám se číst | 17x |
v Chci si koupit | 4x |
Autorovy další knížky
2002 | Démanty noci |
2001 | Colette z Antverp |
2007 | Dita Saxová |
1968 | Hořká vůně mandlí |
2003 | Krásné zelené oči |
(SPOILER) Původně povídka z povídkového souboru Démanty noci, vydaného v roce 1958. Přepracovaná a doplněná v novelu v roce 1991.
Drama dvou chlapců (Many a Dany) uprchlých z židovského transportu při náletu. Strastiplná cesta z jižního Německa do Prahy přes pusté lesy. Popis putování proložen retrospektivními "střihy", mezními zážitky chlapců z koncentračního tábora - psychologické sondy do vědomí chlapců tváří v tvář vypjatým životním situacím, s autorovými autobiografickými prvky. Many je sužován vzpomínkami na prožité hrůzy, Dany se obrací do budoucnosti, se silnou vůlí po životě a svobodě, se snahou vše špatné vytěsnit a "pohřbít".
Popis nacistické mašinerie a mentality, ztělesněné postavou primitivního esesáckého dozorce v koncentračním táboře. Popis nacismu jako degenerované pseudoideologie, demaskované sadismem a loupeživostí. Skupinová mentalita židů v koncentráku je popisovaná jako myšlenková mapa mezi komunisty (Kohenova parta), podřizující svůj život pro ideály revoluce na straně jedné a nábožensky ortodoxními židy (židé z Podkarpatské Rusi), hledající sílu a útěchu ve víře v boha. Významná pro děj je postava "světáka" Franka Bondyho - člověka, co "umí" žít v přítomné chvíli, snažícího se z ní vytěžit maximum pro sebe - jako symbolu nejednoznačnosti. Časté je střídání perspektiv postav.
Klíčová scéna je, když Many vstupuje do selského stavení, aby opatřil potravu, a setkává se s venkovskou ženou a dítětem - konfrontován jak s ní, tak se svými morálními postoji.
Leitmotivem díle je dle mého pojetí podstaty člověka a hodnoty lidství: "Člověk není jen souhrn zkušeností, ale co a čím se ukáže v rozhodující chvíli". Naděje v lidskou toleranci a nepředpojatost vůči lidem, prověřená mezními životními zkušenostmi. Závěr je nejednoznačný a otevřený pro oba výklady: smrt chlapců nebo jejich možný únik.