Tomáš Akvinský přehled

30.05.2017

Fascinace svatým Tomášem z knihy zrovna čiší a je to pro čtenáře dobře. Už údaj o počtu stran odhaluje, že nepůjde o systematické pojednání činící si nároky na úplnost. Text (původně přednášky) se pokouší zprostředkovat základní vhled do Tomášova myšlení a jeho významu pro středověk i dobu zcela současnou.

Autor nám představuje postavu teologa a učitele, který završil snahy o vyřešení problematického vztahu oblasti přirozeného poznání a oblasti nadpřirozené, založené na Zjevení a podmíněné vírou, tedy vztah rozumu a víry, úkolu, jenž se (v rámci křesťanského Západu) rodí spolu se středověkem a do jisté míry jej charakterizuje. Ale Tomášova syntéza zaznívá již na pozadí rozkladu, neboť zde nestojí nikdo další, kdo by se srovnatelnou intelektuální silou a osobní integritou tuto odpověď dokázal a chtěl myslet.

Tomášova úžasná odvaha není pyšnou sebejistotou náboženského fanatika. Vyplývá z veliké, biblicky motivované důvěry - důvěry, že hmotná skutečnost je Bohem chtěná a zaručená (argumentem je stvoření a vtělení), že realita světa je platná, že pravda o stvoření ladí s pravdou o Bohu. Tím je pro Tomáše-teologa, křesťana, mystika dostatečně ospravedlněno zkoumání světa samo o sobě, jakkoli se může zdát zbytečným pro poznání Boha. Proto Tomáš bytostně věří v dialog, nesvazován strachem o vlastní pozici a věhlas, dalek apriorní rezignaci na možnost dorozumění. Proto se neobává otázek, neobává se odpovědět "nevím", nestanovuje hranice mezi přijatelným a tím, co je třeba vyloučit, nezkoumat. Obrovská otevřenost, nepředpojatost, důvěra, že pravda je jedna a nezklame, se mi vedle myšlenkové poctivosti s Tomášem pojí nejsilněji.

Je tu několik témat, která pro svou aktualitu stojí za výjimečnou míru pozornosti, musím zmínit např. úvahy o disputaci (kap. 7) a vzrušující tři závěrečné kapitoly, kde je zkoumána právě otázka souladu rozumu a víry v pohledu "jedné" a "dvojí pravdy"; teologické ospravedlnění příklonu ke světu, přirozené skutečnosti a jejímu poznávání; vztah teologie a filosofie nebo Tomášovo nové zdůraznění pojmu existence (Jsem, který jsem - nikoli ve významu Bůh jako neměnná podstata, ale jako actus purus, a stvoření posvátné už jen díky své existenci, darované Bohem).

Zdá se vám, že fascinace svatým Tomášem z mého komentáře zrovna čiší? Máte pravdu :o) Věřte nevěřte, v době, kdy jsem tuto knihu nemohla získat jinak, jsem si ji prostě půjčila z knihovny a slovo od slova opsala!