Torquato Tasso přehled
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106626/torquato-tasso-106626.jpg
4
9
9
Goetheho klasické drama líčící přecitlivělou postavu básníka Torquata Tassa na dvoře vévody Alfonse.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1942 , Českomoravský KompasOriginální název:
Torquato Tasso, 1790
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Torquato Tasso. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Postava Tassa je uknourany vecne ublizeny umelec a paranoik. Goethe obvykle zobrazuje komplikovane a precitlivele duse (viz. tisickrat lepsi Werther), ale u Torquata se clovek nemuze dockat konce nebo si preje smrt hlavni postavy, ktera by mohla hru o hodne vylepsit. Nejhorsi akt je ten, kdy je Torquato na jevisti sam a vede monolog. Jindy dej zachranuji alespon vedlejsi postavy.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Torquato Tasso v seznamech
| v Přečtených | 13x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 8x |
| v Chystám se číst | 10x |
| v Chci si koupit | 1x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
(SPOILER) Literární skvost, opravdová dramatická báseň, v níž se autorovi povedlo několik záměrů. Předně je to vývoj postavy - z poněkud přecitlivělého básníka se v závěru stává psychicky nemocným člověkem, který dokáže přesvědčit sebe samého o všeobecné zradě. Pak je zde ta úžasná bipolarita básník - politik. Jakoby Goethe hledal spojení těchto dvou typů, jež oba byly součástí jeho údělu. Vynikající je i dvojice žen - Leonor. Krásný je monolog o ženském pojetí lásky a vynikající Antoniova charakteristika egocentrického nedospělého básníka, který všechny zneužívá, aby nemusel být odpovědný.
Jaká škoda, že neexistuje záznam z provedení v Národním divadle v roce 1942 s Eduardem Kohoutem, Bedřichem Karenem, Jiřinou Šejbalovou, Boženou Půlpánovou a Zvonimírem Rogozem v režii Karla Dostála (scéna František Muzika). Hrála se celkem 23. údajně s velkým ohlasem.