Torso naděje přehled
František Halas
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97944/mid_torso-nadeje-yGM-97944.png
4
124
124
Sbírka z r. 1938, která zřejmě nejnaléhavěji a umělecky nejpřesvědčivěji vyjádřila tragický osud naší země v té době. Její jádro tvoří dvanáct básní, k nimž v poválečných vydáních přibyl krátký cyklus Časy, rovněž napsaný r. 1938. Úvodní Panychida za F. X. Šaldu (zemřel v r. 1937), opírající se o motivy, stylové prvky i citace Šaldových veršů, symbolicky předznamenává blížící se národní tragédii. Básník ji však nevidí bezvýchodně („Meč nevypadl, vylomen jen byl"). Nejkritičtější momenty z r. 1938 evokují klíčové básně sbírky Praze, Zpěv úzkosti, Mobilizace. Květnová a zářijová mobilizace, zrada Francie a Anglie („Francie sladká, hrdý Albion / a my jsme je milovali"), motiv svatováclavský, odhodlání vojáků bojovat, zoufalé zklamání ústupu, ožívají v jedinečných metaforách, v úsečných i zajíkavých verších ("Malověrní / Myslete na chorál...", „Ó duše lidu, jak koktalas /Geni, Genie země naší"), které přešly do povědomí nejširších vrstev. Hořkost porážky, pocit dějinné křivdy, ale i symboly vzdoru a budoucí naděje jsou vyjádřeny i v dalších básních (Dušičky, Nezrezaví, V táborech, Co uviděl, Mezi námi...). Závěrečný akord sbírky tvoří čtyři básně cyklu Časy, vyjadřující osud básníka v jednotlivých ročních obdobích právě z hlediska nabyté tragické zkušenosti. Mistrná kompozice, dramatičnost, výběr metafor a dalších tvárných prostředků (střídání volného a rýmovaného verše, kontrasty, zvukomalebnost, opakování, střídání rytmu) činí z této sbírky jedno z nejvýznamnějších děl české poezie.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Torso naděje. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (13)
Silná sbírka, jejichž motivy mne mnohdy donutily se pozastavit a poděkovat za dobu, ve které žijeme teď. Z básní je cítit smutek a hořké zklamání z situace, která nastala. Báseň, kde Halas vzpomíná na Francii, která se stala zrádcem pro mě byla asi nejsilnější. Občas trochu náročnější čtení, Halas se prostě vyžívá v kakofonické tvorbě, ale pořád skvělé dílo!
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma ke stažení (červenec)
27.07.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Torso naděje v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 206x |
| ve Čtenářské výzvě | 14x |
| v Doporučených | 7x |
| v Knihotéce | 41x |
| v Chystám se číst | 44x |
| v Chci si koupit | 7x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Mnichovská dohoda angažovaná poezie
Část díla
Autorovy další knížky
| 2001 |  Já se tam vrátím... |
| 1958 |  Torso naděje |
| 1948 | Kohout plaší smrt |
| 1946 | Staré ženy |
| 1997 | Před usnutím |
(SPOILER) Halas ve své básnické sbírce Torzo naděje od samého počátku nějakým způsobem odkazuje na Bibli, čehož výrazným důkazem je název hnedle druhé básně – Deset ran egyptských. Pro porozumění básně je tedy nutné znát alespoň povrchně starozákonní příběh o tom, co předcházelo vyvedení Židů z Egypta.
Jednotlivé rány jsou na začátku uvozené – i bez znalosti biblického kontextu navozují pochmurné a úzkostné pocity, evokují bezpráví, odpudivost a bídu. Každá sloka básně je následně rozpracováním jedné z ran, ty pochopitelně s ohledem na historicko-společenské okolnosti aplikuje na soudobou situaci v podobě předvečeru katastrof – mobilizace, druhé světové války, holocaust…
Nebere si v žádném případě servítky, krutost války servíruje v celé své odpornosti, pěkně naturalisticky, bez obalu. Některé verše se mnou pořádně zacloumaly, z „pobití novorozenci nám peklo připravují“ mám husí kůži, neskutečně na mě těch pět slov působí.
Proslulá báseň Zpěv úzkosti dostává svému názvu; je jakousi písní, doslova – nechybí jí rytmus, melodičnost, snaha napodobit vyjadřované zvuky za pomocí slov a v neposlední řadě ani refrén. Verš coby nástroj vyjádření, k němuž se lyrický subjekt obrací, se dává do práce, pročež máme možnost sledovat, jak se postupně mění ráz básně. Ústřední motiv je více než zřejmý, je jím mnichovská dohoda, proto jsme konfrontovaní s vyjadřovanými pocity hněvu, zklamání i jakéhosi paprsku naděje. Kdybych měla básni přisoudit na základě své vlastní interpretace nějaký název, pojmenovala bych ji „Zrada“, ta je, dle mého, aurou celého Zpěvu úzkosti.
Halas je, jak jsem již zmiňovala, přímý, obrací se k samotným zrádcům, a to bez jakýchkoli okolků. Tentokrát nejsou přítomny biblické reference a analogie, čtenář si však může povšimnout symbolů, pro jejichž pochopení je též nezbytná určitá historická znalost, příkladem budiž Marianna a její čapka.
Mobilizace se mi popravdě nečetla moc dobře, nebyla pro mě příliš čitelná, a to až do zlomu za polovinou, kdy začínáme vnímat povzbuzování, burcování, sklony k naději, které se, dle mého, objevovaly již v předchozích básních, avšak ve stopovém množství. V mobilizaci mi začínají vyznívat coby revolta. Obrací se k ostatním básníkům, metaforicky jim předává své žezlo, slova jednoho velikána si i propůjčuje.
Mimo to v této básni nacházíme odkazy na antickou mytologii.
V básni Dušičky 1938 se opět setkáváme s motivem smrti, jež koresponduje se skomírající hřbitovní přírodou. Ta se proměňuje v prach, stejně jako padlí.
„Zástupy spravedlivých které Bůh neslyšel“… Skoro na samém konci sbírky ke mně zabloudila myšlenka, zdali Halas, přestože neustále odkazuje na Bibli, není ateistou.
Či minimálně člověkem, jemuž zlo přítomno všude okolo něj nepřetrhalo pouto s Bohem. Potvrzují mu hrůzy doby na stůl dávno vyloženou tezi, že Bůh neexistuje?
Nebo že ano, ale je krutou entitou? Přece jen se musel vyrovnávat se smrtí několika členů rodiny v relativně raném věku… Nebo se snad posledních deset let svého života brodil stupňující se krizí víry? Na internetu jsem žádnou informaci o jeho (ne)víře nenašla, proto mi nezbývá než dále přemítat. Třeba odpověď (či alespoň indicii) naleznu v jiné jeho básnické sbírce.