Továrna na mucholapky přehled

24.01.2021

Poměrně osvěžující vykročení z tradičního schématu historického románu, kdy se dění převrací z pohledu jednoho účastníka na druhého, s velkým množstvím intelektuálních odkazů.
Hlavní linkou je soud, v němž je souzen Chaim Rumkowski (nutno říci, že reálná postava, což byl třeba pro mě absolutně nový poznatek – pro polské čtenáře asi hned jasnější), předseda Juderantu lodžského ghetta. Soud je fiktivní a nekompromisní, nicméně velmi sugestivní – střídají se ironické úšklebky se silně emotivními výpověďmi. Každý má co říct a každý to řekne jinak. Je zřejmé, jak jsou všechny osoby vlastně poměrně chmurné existence – i ti, co žijí v domnělé důležitosti, jsou pod tlakem někoho z vrchu. To je pudí k útlaku zas nižších vrstev.
Druhá linka, která je marginální, zobrazuje spisovatele (zřejmě alter-ego), který provází Češku Doru po Lodži. To je sice pěkná procházka s mnoha historickými odkazy a souvislostmi (a tolikrát je v ráži i Česko, například Sylva Fischerová), nicméně mi nějak unikal význam a úplně bych se bez této linky obešel, byť mě jisté chvíle nalákaly k návštívení Lodže.
Pak musím vypíchnout skvělé rámcování knihy – příjezdu a odjezd vagóny, a také silnou metaforu, jež dala knize název.
Takovýhle historický romány poněkud můžu.

„Pokládáte rvačku za zmlácení starce, který pak musí šest týdnů ležet v nemocnici? Mám tady výpověď svědka, povoláním kamnáře, který vypovídá, že jste panem předsedou úplně zdemoloval celé topení.“
„Bylo už staré a zrezivělé.“ (...)

02.01.2014

V knize je těžší se orientovat, protože se prolíná příběh fiktivního procesu a spisovatele, jemuž se tento proces odvíjí v hlavě. Kniha je určena pro čtenáře, kteří se zajímají o tematiku ghett a koncentračních táborů za druhé světové války a již o tom něco vědí. Kniha se mi líbila.