Tragédia človeka přehled
Imre Madách
Světově proslulé drama maďarského klasika, hledá odpověď na otázku o smyslu lidských dějin. V 15 obrazech prochází Adam, provázen Luciferem, jednotlivými obdobími dějin, vždy znovu je zklamán lidskou společností, trpce poučen však nakonec přijímá úděl života - bojovat...
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1950 , Spolok svätého Vojtecha (SSV)Originální název:
Az ember tragédiája, 1859
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tragédia človeka. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Klasické maďarské drama, které bylo přeloženo do 40 jazyků. Podstatou díla je nikdy nekončící hledání společenského ideálu jako východiska problémů vzniklých v předešlém období. Každý z ideálů je stále aktuální i pro dnešní společnost. Překvapí především to, že kniha z 19. století varuje dnešního člověka také před environmentální krizí.
Velmi silné drama. Variace na Fausta, ovšem v centru pozornosti je člověk ve svých sociálních vztazích. Všechny iluze se rozplývají, žádná společnost není spravedlivá, jak to na začátku vypadalo. A to nezažil komunismus v praxi!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tragédia človeka v seznamech
v Přečtených | 18x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 12x |
v Chystám se číst | 12x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
maďarská literaturaAutorovy další knížky
1950 | Tragédia človeka |
1988 | Tragédia človeka / Mojžiš / Lyrika |
Mám za to, že toto dílo se Goethovu Faustovi podobá jen velmi povrchně, v podstatě jen obsazením hlavních postav - cynického Lucifera alias Mefistofela, štěstí a smysl hledajícího Adama alias Fausta a čisté a oddané Evy alias Markétky, jejíž ženské zaměření na vztahy kontrastuje s Adamovým mužským soustředěním na ideály. Adam v Luciferově iluzi prochází dějinami lidstva vždy nově nadchnut jiným ideálem, jen proto, aby se znovu a znovu setkával s malostí, pokrytectvím a zbabělostí davu, vlastnostmi, které sdílí chudák i pán, jen musí přijít ten správný moment, aby se naplno projevily. To mi spíše než Fausta připomíná Komenského Labyrint světa s jeho marností světských snah, avšak východisko zde není čistě náboženské, ale spíše jungovské ve smyslu individuace jedince (jež ovšem jako svůj výsledek přináší i smíření s Bohem, avšak teprve po vzpouře, která jedince pozvedá z davu hnaného buď přírodními pudy nebo stádními idejemi). Tak jsem to alespoň pochopil já. V každém případě stojí za přečtení, neboť hloubka a pestrost myšlenek jde ruku v ruce s výbornou čtivostí.