Trestní právo hmotné. Obecná část přehled

10.10.2024

Nejrozsáhlejší učební text obecné části trestního práva u nás. To rozporovat nelze. Teoreticky nejdůkladnější. To taky rozporovat nelze. Zatímco Jelínek a Šámal jsou v zásadě poskládány z obecných frází, pravdou je, že Kratochvíl jde do hloubky. Historie, teorie, komparace. To vše zde člověk najde, rozvinuté více či méně. Více než v konkurenčních učebnicích jistě. Jelínek je z teoretického pohledu naší katedry považován za prostě nedostačujícího, Šámal za existenční minimum. A pozor, tím zmíněné učebnice neodsuzuji. Po mém soudu jsou nakonec vlastně lepší (alespoň Šámal).

Učebnice totiž fatálně selhává ve dvou bodech. Jednak je jí milion let. Dobře, dobře, je z roku 2012, což je ale pro právo středověk. Základ trestní odpovědnosti je v ní ještě zpracován (a je to tedy větší část knihy) dostatečně prostě proto, že krom některých výkladových ustanovení vlastně ke změně zákona nedošlo. Teorie se nezměnila (A říkám bohužel, pro mizernou úroveň trestní vědy, která si vystačí (a ještě se k tomu hlásí!) s koncepcí kauzality coby složení zásady umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti. Víte, kde se tohle zvalo? 1951 se k nám dostává přes časopis právní článek nevýznamného sovětského akademika Trajnina Otázky příčinné souvislosti v socialistickém trestním právu. V něm přichází s Leninskou koncepcí umělé izolace jevů a Stalinskou gradací příčinné souvislosti (neboť už soudruh Stalin říkal, že na revoluci měly vliv tu některé příčiny větší, tu jiné menší… A to se tu učíme, bez byť náznaku kritického zamyšlení, dodnes.), tato část knihy je tedy vyhovující. Penologie je ale zastaralá a většinou nepoužitelná. Což solidní část knihy vyřazuje z provozu.

Byť obsahem první část (základy trestní odpovědnosti), na rozdíl od trestněprávních následků, vyhovuje, formou je katastrofická. Čtu-li texty Františka Weyra, které vznikly mezi světovými válkami a rozumím jim snáze a snáze u nich udržím pozornost, než u textů této knihy, musí s touto být něco špatně. Ta kniha je formou vskutku naprosto nepřístupná a ani čtenář, který má zájem na jejím čtení, nemá jistou schopnost jejího vstřebání. Nu a v tom smyslu probíranou knihu zdaleka překonává Jelínek (který je až primitivní), i Šámal, coby střední cesta. A tek přeji této knize, byť obsahově korektní, poklidnou cestu k úplnému zapomnění. Tohle totiž nikdo dobrovolně číst nebude.