Tři záhady Arktidy přehled

pod dojmem této knihy jsme s kamarády "polárníky" někdy na konci devadesátek zkonzumovali několik záchůvek ze spíže z pozůstalosti babičky jednoho z nás, byla tam jedna vzácnost - francouzská plechovka kachních stehen v sádle z konce 60. let, pak nějaké ty trenčianské fazole s párkem z poloviny osmdesátek, podomácku zavařené lečo bez datace, nějaká ta paštika orezlá tak, že se nedalo určit ročení, a hlavně dvě lahve ještědského škrtiče (bylinné víno, originálním názvem ještědské bylinné). a potvrzuji zkušenost moskevských studentů - vše chuti lahodné, bez následků na zdraví.

18.12.2021

Vynikající knížka dvou sovětských spisovatelů, kteří se sami účastnili několika arktických plaveb a pátrali po osudech ztracených expedic. Vtáhlo mě to do děje, že jsem neustále chtěl číst dál a dál, do toho jsem používal wikipedii, abych se dočetl více o třech ztracených objevitelských plavbách. Přečetl jsem za pár hodin a hned jsem litoval, že je konec.
Autoři se zaměřují na dva ztracené námořníky z Amundsenovy expedice, Tollovu zmizelou expedici a Vladimira Rusanova. Autoři tak nějak předpokládají, že čtenář o osudech těchto tří expedic již více ví a proto hned vtahují do popisu. Také některé pojmy se berou jako naprosto samozřejmé, pro české čtenáře se ale hůře na mapě hledají – například Mininovy Šéry, Middendorffův záliv.
Překvapil mě osud čtyřiadvacetiletého kapitána Kučina. O něm jsem věděl jen jednu dvě věty z české wikipedie, dokonce ani na ruské si nezasloužil vlastní článek. Tady na několika stránkách jsou popsány jeho životní osudy, co vše v tak krátkém životě dokázal.
Nejlepší příběh bylo pátrání po Rusanovovi a naopak mě nudilo popisování chutě nalezených starých konzerv z Tollovy expedice.
Rozhodně doporučuji k přečtení nejen všem milovníkům ruské Arktidy.