Třicet devět stupňů přehled
John Buchan
Nejslavnější autorův román. Britský důlní inženýr Richard Hannay se vrátil na krátkou dobu z Afriky do Londýna, aby zde přišel na jiné myšlenky. Společenský život ho ale nudí, rád by zažil něco vzrušujícího. Brzy se mu k tomu naskytne příležitost, když do jeho bytu vtrhne tajný agent Scudder a svěří mu notes se zakódovanými informacemi. Brzy po tom Hannaye pronásledují němečtí agenti a britská policie. Když se ve snaze zachránit vydá na předvolební schůzi za liberála, pozná politika George Sinclaira a jeho sestru, sufražetku Viktorii. Z Hannaye se nečekaně stane vlastenec, kterému záleží na bezpečí své země. Podaří se mu včas rozluštit kód v zápisníku a dokáže zastavit plány nepřátel, kteří chystají velké spiknutí? Špionážní thriller, odlehčený britským humorem…... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 1929 , Sfinx – Bohumil JandaOriginální název:
The Thirty-Nine Steps, 1915
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Třicet devět stupňů. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Třicet devět stupňů v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 4x |
v Knihotéce | 11x |
v Chystám se číst | 14x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
1921 | Třicet devět stupňů |
1925 | Vyzvědači |
1928 | Pod tíhou tajemna |
1925 | Tři rukojmí |
1927 | Odvážná sázka |
Některé texty s věkem neztrácejí nic ze svého kouzla, jiné jednoduše zaniknou s dobou, se kterou jsou pevně svázány. Běh času je neúprosný, o čemž by podle mě právě Třicet devět stupňů mohlo přednášet. Jistě, je to staré a člověk by k tomu měl přihlédnout, ale znám spoustu letitějších textů, které i s odstupem let fungují na jedničku, takže není důvod, proč bych zrovna v tomto případě měl ignorovat počínající invaliditu.
I když úvodní zvrat navnadí kouzelnou přímočarostí, přiznám se, že jsem záhy upadl do osidel nudy, která mě nepustila celých sto padesát stran. John Buchan si vlastně v ničem nezadá s naším Léonem Cliftonem, snad jen, že prvek náhody u něj nehraje takovou roli a k vyprávění potřebuje více stran. Nezáživné zápletce připomínající naivní dobrodružný film pak nasadí korunu vynuceným finále rozehraným v jednom odstavci. Prostě milý, ale nenáročný standard, postrádající dějovou nápaditost a hlavně atmosféru doby, která bývá pro romány z počátku 20. století tak příznačná.