Tristan aneb O lásce přehled

13.11.2022

Jedna z mých milovaných knih. Román psaný s lehkostí a láskou k starým skládáním trubadůrů, umně vpleteným v mřížoví gotických písmen, vyprávěný krásným a bohatým jazykem. A je to velmi zdařilá parafráze prastarého příběhu, jakkoli se odehrává v naší době (tedy přesněji té nedávno minulé) a hrdina je docela obyčejný úředník, vyznačující se toliko láskou k starožitnostem, (mezi něž patří jeho opečovávaná Škoda "Tudor") a jistými romantickými sklony. Je to vyprávění rozmarné, ale ne výsměšné, vážné, ale nikoli tragické, neboť:

"Jedinou skutečností je život a ten je nám dáno žít tu pomalu a po troškách, tu náhle, jako bychom pili sám pohár s nápojem lásky. Hrdinové příběhů jsou vymyšlení, leč my jsme skuteční. Nedosáhneme skvělých dobrodružství, jichž byl hravě účasten dávný rytíř, ale jsme z masa a krve, a to má také své výhody. Nepíší se o nás eposy, ale my při jejich četbě můžeme chutnat trnutí strachu i sladkou chuť vítězství. Chápeme, že jestli bylo hrdinovi dopřáno skoliti saň (jako se přihodilo Tristanovi na ostrově irském), nám je dopřáno v teple pokoje se nad tím vzrušovat, aniž si znečistíme ruce dračí krví. Straníme hrdinovi, jež byv raněn, zůstal ležet vedle mrtvého draka, zatímco zrádný dvořan si přivlastnil dračí hlavu, a málem se, padouch, oženil s princeznou, jako Aguyngerren Ryšavý se slečnou Isoldou. Jsme celým srdcem na straně rytířově a srazili bychom rádi prolhanou hlavu dvořanovu, kdyby nám bylo dopřáno přijmouti účastenství v rytířském eposu. Děkujeme skladateli, že to vyřešil za nás a že nám dává možnosti domnívati se, že bychom si i my vedli statečně. Tleskáme mu, neboť nám svým příběhem vyplnil prázdnotu našeho života."

A já za sebe skladateli věru tleskám.