Trnová královna přehled

20.05.2024

Zprvu jsem nevěděla, co od knihy očekávat, ale nedostala jsem se k ní bohužel dřív, než se to tady zaplavilo negativní recenzí a pak jsem začala mít obavy, takže jsem se k přečtení dostala až nyní. A já s knihou naštěstí problém neměla, uf, ale chápu, že to asi někomu sedět nebude. Hlavní hrdinka totiž nebyla až takovou kladnou postavou, na které jsme zvyklí, ale já jí celkem chápala a děj i závěr byl díky tomu víc nepředvídatelný, hodně se tím i vysvětluje, proč čtenářům moc nesednou ostatní postavy, možná právě proto, že jsme ty postavy vnímali jejíma očima... to že nám chyběl pohled z princovy strany mi vůbec nevadilo, mám raději, když se člověk vžije jen do jedné postavy a nechává se překvapovat jednáním ostatních ve stejný moment jako ta hlavní. Měla jsem přečteno za dvě odpoledne. Určitě má kniha své minusy, ale rozhodně ne víc než spousta jiných tohoto žánru. Až bude pokračování, s chutí se do něj pustím.

19.05.2024

Jsem starý muž. Mnohem starší než by se mi zamlouvalo. Marné přemýšlím, zda bych jako mladší člověk byl méně kritický.

V dávné době jsem četl, co mi přišlo pod ruku. Pravda, literatura té doby byla méně senzační, zato hlídaná odbornými pracovníky, kteří by dnešní knihy nikdy tisknout nedovolili, a to nejen z ideologických důvodů.

Nu což, tržní hospodářství po nás nevyžaduje kvalitu, ale platící zákazníky. Jakákoliv kniha vyjde, pokud se najde dost důvěřivých jedinců, které přesvědčí líbivý obal nebo slavný autor.

Trnová královna je dalším výhonkem žánru young adult fantasy, který se vyznačuje připitomělým přístupem ke svým mladým hrdinům a ke světům, ve kterých se tito hrdinové pohybují.

Nebudu lhát, když prohlásím, že jsem ještě nečetl nic, co by mne přesvědčilo, že tento žánr musí existovat.

Trnová královna leží někde na pomezí Školy dobra a zla a Smrtícího vzdělávání. První připomíná námětem, druhé formou, přičemž je slabší z těch tří.

Což při vědomí, že nejde o žádné literární klenoty (podle mých soukromých měřítek), by vám mělo napovědět, že vám Trnovou královnu nehodlám doporučit.

Protože se ale nacházím mimo cílovou kategorii žánru, což jsem sáhodlouze vysvětlil na začátku, může být, že se pletu a Trnová královna se stane nedílnou součástí knihoven mladých dam.

Těžko si ale představit mladou dámu natolik zparchantělou, aby považovala celou tu slátaninu za alespoň vzdáleně věrohodný pokus o novelu.

Slátaninu? Silná slova, starče nad hrobem! Tolik si možná myslíte, krásné mladé dámy, hluboce uraženy ve svých nejlepších citech.

Pokusím se tedy vytknout pár vad, abych pouze nemlátil prázdnou slámu.

I provařený koncept, kterému zřejmě pro nedostatek českého výraziva zde říkají hate to love, čili od nechuti k lásce, má svá pravidla.

Dobře napsaný příběh ve čtenáři vzbuzuje netrpělivé povzbuzování ve stylu: No tak dělej, děj se s ní dohromady.

Zde, i když bylo od začátku jasné, s kým naše Violet skončí v posteli, bych dal přednost tomu, kdyby ta holka svého prince odkráglovala - a pak šla vyspat se s jeho lesbickou ségrou nebo vyvraždit celou tu pohádkovou říši.

Také dialogy nadchnou svou bodrou drzostí. V dnešní době, kdy se naši pohlední politikové vyjadřují na sociálních sítích jako poslední kriminálníci, jsme si možná odvykli od takzvaných elit vyžadovat prvorepublikové dekorum, ale přesto přesto pevně doufám, že v žádné královské rodině (a ani v jejím okolí) se lidé nevyjadřují jako zastydlí puberťáci, alespoň ne na veřejnosti.

Jaksi bych čekal, ze své špinavé prádlo budou ti lidé přát za zavřenými dveřmi, aby příliš nezklamali velká očekávání lůzy.

Jako poslední jedovatou slinu dodávám, že autorka musela znát být placená od počtu stránek, protože celá ta nastavovaná kaše by se krásně vměstnala do polovičního svazku, aniž by kdokoliv utrpěl újmu na zdraví a příčetnosti.

Bývá mým dobrým zvykem doporučit způsobilejší alternativu pro aspirující čtenáře, proto mi dovolte zmínit čínskou online novelu The dreamer in the spring boudoir.

Pokud umíte anglicky, najdete zde věrohodný příběh o moderní čínské ženě, která se přenese časem do harému ve starověké Číně.

Marně budu doufat, že po přečtení tohoto fascinujícího kousku i český čtenář pochopí, že silná hrdinka nutně nemusí umět karate a mluvit sprostě jako dlaždič.