Trůn a popraviště přehled

12.11.2023

Výborná kniha o dvou ikonických panovnicích, jejichž životy jsou od prvopočátku tolik provázané a prakticky neoddělitelné. Ostatně i ve Westminsterském opatství odpočívají naproti sobě. Sylvia Jurewitz-Freischmidt nabídla čtenářům výborně čtivé a faktograficky (v dobrém smyslu) vyčerpávající vyprávění tohoto příběhu. Skvělé doplnění bibliografie o tomto období dějin Britských ostrovů pro jakoukoli sbírku. V rámci tématu nabízí trochu odlišné podání, v ledasčem pro mě až úsměvné. Což nijak neubírá kvalitě.

Předně se snaží autorka podat téma vlády Alžběty a Marie dost detailně a zhuštěně. Až si říkám, co bylo přesným autorčiným zaměřením. Prvních téměř 200 stran se totiž zabývá dobou před nástupem na trůn, takže se podíváme na celé Války růží i vládu Tudorovců. Na to, že se ve svých popisech zaměřuje čistě na politickou scénu nejdůležitějších dvorů té doby, je text na mnoha místech až nepřehledný pro výčet jmen, titulů, ale i témat. Jednotlivé "minikapitoly" pak přeskakují i chronologicky. Podrobnost textu je znát třeba na popisu vlády Marie Tudorovny. Opravdu nebylo potřeba popisovat její svatbu a manželský život, nejmenší rozhodnutí a vůbec celé století sledovat téměř den po dni a hodinu po hodině. Pokud nebyla příčinou autorčina snaha o rehabilitaci a obhajobu Marie Tudorovny. Což dle zanícení dost možná bylo.

Ono se vůbec zdá, že Sylvia Jurewitz-Freischmidt se vydala cestou vzdoru. Každý historický výklad je samozřejmě i věcí osobních preferencí, hlavně v případě životopisů. Jak se Marii Tudorovnu snažila autorka obhájit, tak z jejího otce Jindřicha VIII. udělala monstrum a z Anny Boleynové čistou oportunistickou děvku. A věřte mi, že i v případě "duelu" Alžběty Tudorovny a Marie Stuartovny má autorka svou favoritku. Tou byla Marie, bojovnice amazonka. Zatímco z Alžběty učinila téměř karikaturu.

Není to zvlášť špatně. Ba naopak je to docela, možná trochu paradoxně, největším přínosem knihy. Protože ten kontrast různých obrazů a jiných knih dává dohromady co nejcelistvější obraz. Autorka svoje soudy ani nepodává nepodloženě, ač si s odkazy hlavu příliš nedělá. Jen někdy trošku uklouzne ve svých závěrech. Navíc s jistou německou tvrdostí a bezcitností, což je celkem v dalším kontrastu proti obvyklému úsměvnému nadhledu britských historiků a jejich lehkosti.

Styl vyprávění je přesto velmi povedený, chytlavý a až beletristický. Třeba při vyprávění vraždy Rizzia, útěku Marie Stuartovny do Anglie, dramatického vylíčení atentátu na Darneleye. Kdo ví, ten se usměje při vzpomínce na Scottův Kenilworth nebo vynikající Marii Stuartovnu od Stefana Zweiga. Faktograficky je Trůn a popraviště taktéž hodně nabušenou knihou a pro orientaci v textu je naprosto výborné dělení do kratičkých "minikapitol" o pár odstavcích, kdy se čtenář může vrátit k té které problematice.

Takže ano. Tahle kniha jednoznačně zasluhuje doporučení pro ty, kdo se zajímají o dvě veleslavné královny nebo dějiny 16. století v Evropě obecně.

Ten souboj mezi Alžbětou a Marií je totiž dodnes fascinující. I svými důsledky. Protože zatímco Alžběta zvítězila za života, Marie zvítězila na budoucno, přestože o hlavu přišla. Vždyť dvě další významné královny, Viktorie a Alžběta II., pocházejí z rodu Stuartovců, právě od popravené Marie.

06.04.2023

Velmi zajímavé a poutavé čtení o dvou opravdu jedinečných ženách. Oceňuji i celkově popsané vztahy a historii a samozřejmě nesmí chybět rodokmen, ten mě vždy v historické knize zajímá a těším se na něj, abych si mohla vše poskládat dohromady.