Tváře před kamerou přehled
Karel Čáslavský
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102305/tvare-pred-kamerou-102305.jpg
5
2
2
Publikace zpřítomňuje bezpočet českých osobností kulturního i společenského života, jak je zachytil filmový pás.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tváře před kamerou. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tváře před kamerou v seznamech
v Přečtených | 3x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 1x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2003 | Hvězdy českého filmu I. |
1998 | Krátké radosti, krátké smutky |
2003 | Hvězdy českého filmu II. |
1997 | Filmový Vlasta Burian |
1996 | Tváře před kamerou |
Pro pravidelné diváky a obdivovatele televizního cyklu Hledání ztraceného času bude tato kniha krásnou statickou připomínkou oněch již viděných záběrů. Pro ty ostatní, ty, kteří se dostanou nejdřív k této knize a až pak k dílům jako “Tváře před kamerou pana B.V.“, “Lovec tváří“, “Česká paleta“, “Naši sochaři“ či “U českých osobností“, bude spolehlivým zdrojem informací, jakýmsi katalogem, a věřím, že i důvodem k vlastnímu samostatnému bádání.
Jsou tam tváře veselé, tváře vážné, tváře známé i neznámé, tváře, které kamera milovala a které by milovat mohla. Tváře spisovatelů, malířů, sochařů, vědců, sportovců či herců. A je tam také ten, kdo mnohé z nich nafilmoval - onen pan B.V. - pan Bohumil Veselý (1903-1971). Právě o něm jsou a jemu patří následující řádky ze strany 111. Nedá mi to, abych je neocitovala. Nejdřív však panu Čáslavskému píšu veliké děkuji za tohle báječné, protože podnětné a mnohovrstevnaté, putování do minulosti.
Děkuji a doporučuji!
--------------------------------------------------------
,,Podivuhodný a poněkud podivínský filmový nadšenec BOHUMIL VESELÝ (1903-1971), který sbíral (kromě jiného) staré filmy všeho druhu, zvláště záběry slavných osobností. Ty slavné tváře mu asi nepřibývaly tak rychle, jak by si přál – a tak se někdy na sklonku války (té druhé) rozhodl, že si je bude natáčet sám. (…) Pan Veselý měl nedokonalou kameru, materiál sháněl většinou pokoutně a světelné podmínky na té pavlači byly prabídné (a výsledky někdy podle toho), ale před jeho nadšením a tvrdošíjným směřováním k cíli je třeba smeknout. Jeho zásluhou byli, mnohdy za pět minut dvanáct zaznamenáni lidé, na které profesionální filmaři zapomněli. Mnohé z nich jste ostatně objevili i v této knížce.“