Tvořivá síla strachu přehled
Petr Šulista , Václav Prokopius
Strach vzniká v situacích, které jsou pro jedince významné. Na vzniklé situace jedinec reaguje určitými změnami jednání a chování a strachová reakce - strach je součástí vztahu subjektu a objektu. Při tomto vztahu se mohou objevit zvláštní odpovědi (mnohdy veliké intenzity), které označujeme jako strach. Toto pojetí chápe strach jako jistý druh psychogenních reakcí, které vznikají během života jedince a jejichž zdrojem bývá složitý život plný napětí, nebezpečí, rizik a mezních situací. Reakce na uvedené problémy života mohou jedinci přinášet jednak výhody, připravenost na složité konfliktní a zátěžové situace, mobilizaci duševních a fyzických sil a prostředků, adekvátnost odpovědi a řešení problému, na druhé straně odpovědi na složité a ohrožující situace mohou být nevhodné, neúčelné, kontraproduktivní, nepřiměřené a ve svém důsledku ohrožující zdraví a bezpečnost jedince.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tvořivá síla strachu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tvořivá síla strachu v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 5x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 1x |
Od knihy s takto perspektívnou témou som čakal viac. Namiesto dobrého rozpracovania témy som dostal pseudofilozofické tliachanie a zlepenec zložený z citátov osobností, úryvkov z kníh a prepisov listov väzňov pankráckej sekyrárny (pôsobivá, no desivá časť českých dejín, o ktorej som dodnes nevedel). Niekedy som mal dokonca pocit, že sa autori vôbec nedržali témy a písali o niečom úplne inom, inokedy kniha pôsobila ako monológ frustrovaného dôchodcu o tom, že ľudia sú bezcitné prasce, svet je zlý a "za minulého režimu bolo lepšie" (na druhej strane som zrejme nebol tak ďaleko od pravdy, obaja autori knihy sú v dôchodkovom veku).
Taktiež som nechápal podkapitolu "Cirkev a strach" kde autori moralizujú, že človek sa "odpútal od boha" namiesto toho aby sa zamerali na techniky, ktoré cirkev používala po stáročia aby vo svojich ovečkách vzbudzovala strach a poslušnosť (a úspešne to robí doteraz). Dokonca vidia ako pozitívum, že ak bol človek zviazaný náboženskými pravidlami, strach mu nedovolil porušiť ich. Namiesto faktov a triezveho pohľadu celá kapitola vyznela ako nepodarený katechizmus.
Kniha by zúfalo potrebovala korektora, lepšie prepracovanie a viac objektivity.