Tzimiskis přehled

Špatná kniha.Učebnicový příklad toho, když někomu nakladatelství vydá nějaký text výhradně proto že to napsala veřejně známá osoba/celebrita a ne proto že by šlo o knihu kvalitní.Tahle tedy opravdu není!

Jde o odfláklé dílko ze kterého jsem měl pocit že autor pro studium hlavního hrdiny,jeho doby a reálií jeho světa,neudělal víc než že si prostě přečetl jeho profil na Wikipedii.Osobně tipuji že opravdu používal jen Wikipédii a maximálně "Dějiny Byzance"od Bohumily Zástěrové a kolektivu mnoha dalších autorů,kde ovšem přečetl jen ty pasáže které se mu zdály přímo relevantní pro Tzimiska.Dějiny Byzance byly až donedávna vlastně jediným,uceleným, moderním textem na toto téma v českém jazyce ale dílo se žádné vládě nevěnuje opravdu detailně( jde totiž o shrnutí celkové historie) takže Cimický by zase jen vařil z mála informací.Že by si sehnal nějaké obsáhlejší texty v cizích jazycích to se nezdá.Ani že by kdy četl jakékoliv původní prameny. Z jeho popisů je zřejmé že o tom všem ví(promiňte mi ten výraz) kulové a jeho výroky jsou často historicky vyloženě mylné či dokonce nemožné a to i ve zcela základních věcech.Nejspíš jediným důvodem proč tohle vůbec napsal bylo autorovo ego a představa že je třeba s císařem vzdáleně příbuzný.

Používat ideálně jen když budete potřebovat něčím zatopit.

09.09.2023

Cimický si sehnal historická fakta a pak je rozředil beletristickou omáčkou, aby se výsledek dal číst a nepůsobil jako suchopárná učebnice. Ale Cimický není druhý Dumas, takže v příběhu není žádné drama, je to v zásadě docela poklidné vyprávění Tzimiskova života na pozadí historických událostí jeho doby a státu. Z hlediska čtenářského vzruchu nic světoborného, spíš to poslouží jako takové okno do u nás málo známého úseku evropských dějin.
Historických fakt se Cimický naštěstí držel (vždyť taky kniha nemá žádný umělecký záměr, kterému by je musel obětovat) s jednou větší výjimkou: patrně aby uchoval čistý obraz svého skorojmenovce, napsal, že Tzimiskis byl překvapen zavražděním svého předchůdce Nikefora Foky, ve skutečnosti ale ve spiknutí, které Nikefora stálo život, byl sám zapleten.
Protože Cimický není znalec historie, unikly mu také některé detaily, o nichž by zájemci o poznání oné historické doby mohli vědět. Není možné, aby se postavy příběhu mezi sebou bavily o Byzanci, byzantské říši, Byzantincích. To jsou pojmy zavedené až moderními historiky, středověk je neznal. Málo lidí si uvědomuje, že germánští a jiní nájezdníci se sice koncem starověku zmocnili některých (mnohých) římských provincií, ale římská říše jako taková nezanikla, ve zmenšené podobě existovala i nadále během téměř celého středověku, takže její obyvatelé neměli žádný důvod přestat o ní hovořit jako o římské a o sobě jako o Římanech, bez ohledu na to, že latina velmi brzo vyšla z užívání (protože na tom zbylém území nebylo žádné latinsky hovořící obyvatelstvo). Rovněž je dost nepravděpodobné, že by hlavní postavy jako svou oblíbenou četbu měly knihy latinsky píšících autorů starověku a ještě z ní citovaly v původním znění, latinská literatura byla na kulturně řeckém východě považována (právem) za odvozenou od řecké a proč tedy chodit ke kovaříčkovi, když bylo možno jít ke kováři (bez ohledu na to, že příslušníci východořímské aristokracie byli nepochybně velmi vzdělaní). Stejně tak je prakticky nemožné, aby hlavní postavy používaly pojem Evropa, který se v římské říši nikdy skoro nevyskytoval (ve středověku se téměř nepoužíval ani v západní Evropě).
Zajímavost na závěr: v knize Dějiny Byzance se píše, že když se po smrti Romana II. Nikeforos Fokas prohlásil císařem a přitáhl s vojskem ke Konstantinopoli, "opozice vůči novému císaři zmizela jako jarní sníh". Cimický tutéž situaci popsal užitím prakticky totožného obratu ("pokřik těch zdivočelých skupinek ... rozpustil se jako sníh na jaře"), což je malé okénko do jeho spisovatelského tvoření.