U nás na klinice přehled

07.02.2020

Kniha si mě získala svou nadčasovostí. Reportérka se nechá přes prázdniny zaměstnat jako pomocná síla v nemocnici. Nejde o příběh a přitom je jich tam nepočítaně. Nejde o reportáž, protože text přetéká lidstvím v ryzí podobě. Sedmdesátá léta minulého století - věda od té doby nebývale pokročila, na pokojích není patnáct, nebo více pacientů. S častými amputacemi se také nesetkáváme, ale s bezbřehou únavou, nedostatkem personálu bojují současné nemocnice podle mě stejně jako kdysi. Jsem vděčná, že alespoň informovanost pacientů je na lepší úrovni a nikdo jim (doufám) nic netají o tom, co je v příštím dnu čeká.
Kniha měla skončit v okamžiku, kdy "Marta" odchází z oddělení. Strany jež následují se zaměřují již jen na možnost či nemožnost změny a paradoxně tím snižují výpověď stran předešlých, kde se jednotlivé osudy pacientů protínají s každodenní dřinou personálu. Mnohé myšlenky jsou hluboké a silné a připomněly mi, že i já si nejednou bolestně uvědomila, že i hvězdy vypadají z pohledu nemocničního okna jinak.
Nevím komu doporučit. V době nemoci je to téměř nemožné číst a nemocniční personál nemusí číst, ten tím vším žije den za dnem. Ale napsáno je to úžasně.
.........
"Jsem osamělý chodec, který se nic zlého netuše vydal do hlubokého lesa. Nezbývá mi než jít pořád kupředu, protože jsem ztratila cestu zpět."

04.03.2019

K téhle knize jsem se náhodou dostala kdysi na střední a úplně mě uhranula - dokonce tak, že si ji po mnoha letech ještě dost živě pamatuji, takže když se naskytla šance, opatřila jsem si ji. Na druhé přečtení musím říci, že téma podfinancování nemocnic (někdy na počátku 70. let) a nedostatku kvalitního personálu, který pracuje za mizerný plat, je trochu příliš repetitivní a bez poslední části, kdy Marta opouští "svou" kliniku, bych se asi obešla. Nicméně autorka je nesmírně silná ve vytváření portrétů pacientů i zaměstnanců. Ty prostě vlezou pod kůži a i po mnoha letech jsem si je dokázala jasně vybavit. To považuji za mistrovský výkon.