Ostrov Uctívačů ginga přehled

06.09.2024

Poutavý, i když místy neuvěřitelný příběh už trochu zastaral. Hrnčířovi se velice dobře podařilo vyjít z Foglarových románů a po svém vytvořil epický příběh ze stínadelských motivů. Sice rezignoval na vylíčení osobnostních vlastností hrdinů, jejich myšlenkový svět a výchovnou stránku, ale to vůbec nevadí, protože dětského čtenáře knížka určitě zaujme. Líbila se mi zdůrazněná faktická přenositelnost Stínadel na různá místa, nejen jejich vázanost na Prahu a zpřítomnění příběhu, který nepůsobí tolik vzdáleně. Rovněž zakomponování ženského prvku nijak neruší. Tolik typické Foglarovo tajemno a místy hrůzné líčení děje příběhu schází, ale opět to svědčí o tom, že autor nevytvořil plagiát a ani z jeho knížek jako jiní Foglarovi pokračovatelé nekořistil.

16.08.2023

(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!

Po letech přečteno znovu a po letech mé hodnocení není již tak příkré. Jak mi dříve vadilo, že Svatopluk Hrnčíř si Uctívače ginga pojal po svém a rozvedl jejich mystiku a rituály, tak mi to dnes přišlo osvěžující a zajímavé. Autor píše čtivě a věřím, že ve své době mohl zájem o původní RŠ u mnohých čtenářů skutečně probudit. Obávám se, že nyní knížka je svými reáliemi už trochu zastaralá, i když styl psaní je pořád velmi pěkný, ve srovnání se současnými autory obstojí a mohl by se dnešní mládeži líbit. (Nevím, tipuji, sama jsem dítětem 90. let. Ale bejsbolka jsme neříkali snad ani tehdy.) Oproti klasické chlapecké literatuře je rozhodně fajn zapojení dívčí postavy, takže i dívčí čtenářky se mají s kým identifikovat. (I když kluci Káťu stále nechávají stranou a de facto NENÍ plnohodnotným členem party na rozdíl třeba od knih Hoganových.) Jednu hvězdičku dolů dávám za zápletku s Kllopokem, která mi přišla už kdysi neuvěřitelná a navíc. (I když si matně pamatuji, že agentura bude hrát roli ještě v dalším dílu?) Stejně tak se mi příliš nepozdávalo všechno to, co děti při svém pátrání v blízkém okolí bydliště objevily, ale na místě jsem nikdy nebyla, a tak nevím, nakolik Hrnčíř fabuloval a nakolik vytesaní draci existují. Říkám si, že průměrné české dítě nebude mít takové štěstí na záhady, což je ostatně nešvar i jiných Hrnčířových knih (např. Talisman spiklenců). Při čtení jsem se přistihla při myšlence, že mě to překvapivě hodně baví možná, že za negativní hodnocení knížek o Uctívačích v mé paměti mohl spíše druhý díl, který mi přišel už hodně přehnaný. (Nyní mám rozečteno, tak uvidíme, jak po letech.) Hrnčíř není Foglar, styl psaní i ladění knížek je jiné, hravější a ne tak temné. Uctívači coby Vontové jsou tu za samostatný spolek, spíše by se dalo říct turistický / skautský oddíl, Hrnčíř jim vymyslel vlastní historii a mytologii, ale pozor, Štěpána Mažnáka v ní nenajdeme. Moc se mi líbil nápad s ukradenými komiksy, které jsou stylem kresby i scénářem hodně věrné předloze. Nicméně za nejlepší knihu od Hrnčíře, kterou mohu číst opakovaně, považuji Lovce z Ohňové hory, právě proto, že mi přijdou mnohem uvěřitelnější a díky tomu i nadčasovější.