Uherské Hradiště přehled

15.11.2023

Jedná se bezpochyby o kvalitní, fundovaný a cenný zdroj pro všechny zájemce o dějiny a stavební proměny tohoto dnes spíše menšího a okrajového, avšak v minulosti významného moravského města (které mělo to štěstí, že se v minulosti dočkalo dvou spektakulárních monografických zpracování dějin a nádavkem k tomu i obšírné vlastivědné práce o okolním regionu). Úvodní kapitoly o historii a urbanisticko-architektonickém vývoji města z pera zkušených badatelek z místního archivu/muzea jsou napsány precizně a minuciózně, jen by možná mohly být krapet čtivější (srovnám-li to s jinými svazky edice Zmizelé Čechy, Morava a Slezsko). V řadě pasážích jsou totiž poněkud výčtové, ať už jde o důkladné popisy vnější podoby či vnitřní výzdoby určitých staveb, nebo soupisy pozoruhodných realizací. To by nutně nemuselo být na škodu, kdyby - a sem směřuje má zásadnější výtka - tyto stavby byly zachyceny ve fotografické části knihy. U ní je problém, že je příliš krátká (pouhých 103 snímků na tak významné a z hlediska velikosti jádra vcelku rozsáhlé město) - mohla by být dvoj- nebo klidně i trojnásobného rozsahu. Zcela tam chybí nejen předměstské části (Sady-Derfle, Mařatice, Jarošov, Rybárny), které svou tvář - jak už to na jižní Moravě bývá neblahým zvykem - proměnily během druhé půle 20. a začátku 21. století dosti zásadně, ale v podstatě tam není významněji zastoupeno ani širší centrum města. Valná část snímků se zaměřuje na historické jádro, ale i tam víceméně chybí ty nejdramatičtěji (potažmo nejdrastičtěji) proměněné boční uličky, kde se za komunismu bouralo o sto šest a většinou až po roce 1989 se vzniklé proluky dočkaly nové zástavby, dle mého soudu značně rozpačité úrovně. Snad jsou bohatěji dokumentovány v knize J. Čoupkové Toulky městem Uherské Hradiště z r. 2022, která je však zdá se vyprodaná a přespolním tedy prakticky nedostupná. Je ovšem veliká škoda, že tyto proměny nebyly důkladněji reflektovány právě v titulu Zmizelé Uherské Hradiště.