Uherský nabob přehled

16.06.2019

K Jókaiovi jsem se dostala shodou náhod. Matčini přátelé mi věnovali staré knihy, které našli u sebe na půdě: většina byla nečitelná a plesnivá. K těm poměrně zachovalým patřil právě Uherský nabob, o nějž jsem ale neměla zvláštní zájem. Až do chvíle, kdy jsem jsem začala psát maturitní práci o maďarském nacionalismu 19. století; tehdy mi došlo, že by se mohl vlastně hodit. A tak jsem ho otevřela se směsí zájmu a podezření.

A on mě nadchnul. Ejhle, Maďaři mají v jedné osobě Dumase i Jiráska! (Přišla mi hodně patrná Jókaiova inspirace francouzským románem.)
Je to panorama maďarské společnosti 19. století, celý zástup pestrých a sympatických (i nesympatických) postav - šlechticů jak odrodilých a hejskovských, tak svatých; měšťanů a měštek; andělských dívek; osvícenských úředníků; sluhů, Cikánů a psů. Abellino (Béla), Jánoš "Nabob" Kárpáthy, Rudolf Szentirmay, Flóra, István, Miklos, Fanny, Teréza, Boltaty, Sándor, pan Keczkerey, Pál, Kiss Miska, pan Varga (toho mám nejradši), Cikán Vydra, chrt Matyi, Fennimore, Livius a mnozí další. Odehrává se jak na uherských panstvích, tak ve Francii. Zkrátka, jak říkají klišovití recenzenti, "velkolepá freska".

Co mi přišlo komicky neobratné, byly názvy kapitol, ale to je jen detail. Líbilo se mi naopak, jak autor tu a tam pár větami jemně vstupuje do děje, aby ho glosoval. A jeho humor je unikátní. Kromě toho mě zaujalo, jak se ve své próze ujal herečky Mainvillové a jak s ní soucítil, protože to přece byla jeho krajanka, Uherka. Ta nádherná soudržnost trpících národů!
Při čtení mě bavilo, že kniha vypadá tak archaicky, až se mě všichni s úžasem ptají na rok vydání, ačkoli tak starého data zase nebyla. Nejkrásnější vzpomínky, které mám na čtení, mě ale zachycují, jak se za mrazivých nocí opírám o topení s tlustým románem v ruce a málem předu blahem, pohroužená do širokého proudu jeho čtivého děje.

* „Maďar nekleká."
* „... a národ maďarský byl v tu dobu tak chudý, tak nevzdělaný a tak vysílený, že sotva bylo v Evropě národa mu podobného."