Ulice rybařící kočky přehled

11.04.2022

Velice pěkná kniha ze života

20.05.2020

Skvělé! Kdo si pamatuje z knihy Klub nenapravitelných optimistů ten utajený šachový kroužek, složený z emigrantů mnoha národů, kteří zakotvili v Paříži a zde, již zestárlí, zatrpklí a chudí, u kavárenského stolku bojují své ztracené ideologické bitvy, tomu se u četby tohoto románu okamžitě musí "rozsvítit": postavy románu Jolán Földesové - to jsou jakoby právě ti nenapravitelní optimisté za mlada, v 20. a 30. letech, kdy ještě jen do Paříže přijeli a snažili se "uchytit"!
Enkláva emigrantů v Paříži, resp. ve Francii byla v 1. polovině 20. století natolik početná a nepřehlédnutelná, že se příběhy a osudy těchto lidí staly námětem mnoha knih (např. Příslib úsvitu, Přízrak Alexandra Wolfa, již zmiňovaný Klub nenapravitelných optimistů a mnohé další). Román Ulice rybařící kočky je časově asi první z té řady. A protože byl napsaný a vydaný ještě v letech, kdy příběh jeho postav končí, tak zde není ten odstup, jaký měli autoři popisující dvacátá a třicátá léta až dlouho po jejich uplynutí, a tedy i se znalostí toho, co po roce 1937 následovalo.

Földesové se, myslím, velmi dobře povedlo národnostně i profesně namíchat tu sestavu emigrantů, kteří v zapadlých hotýlcích Paříže více či méně pasivně čekají, až se budou moci vrátit domů a pokračovat - jak se domnívali - jen v přerušeném životě.
U slov ruského emigranta Bardichinova, někdejšího carského bankéře: " ... Ještě několik měsíců, nanejvýš jeden rok. Napijme se, přátelé, na to, abych vás touhle dobou příštího roku mohl ve svém petrohradském paláci uvítat jako své hosty!" - si nešlo nevzpomenout na slavné zvolání z Pelíšků "Dávám bolševikovi rok, nanejvýš dva!"

Dominantní jsou zde však ženské postavy, které autorka zobrazila opravdu uvěřitelně, typově, jazykem i vzezřením individuálně, a tak si je čtenář snadno odliší, zapamatuje a může se rozhodnout, které z protichůdných verzí děvčat a žen udělí své sympatie.
Kromě osudů postav však spisovatelka dokázala nenápadně a hladce vložit do příběhu i zajímavé vykreslení tehdejší politické situace a společenských nálad; například jsem se dozvěděla něco o přístupu francouzského školství k dětem emigrantů a jejich začleňování do nového jazykového prostředí, také o nečekaných důsledcích několika kriminálních incidentů a jejich dopadu na emigranty, které zřejmě autorka čerpala z reálných událostí (třeba: když byl odhalen podvod maďarských velko-padělatelů francouzských franků, pak "společenská atmosféra" rozhodla o okamžitém popuštění z práce a často i vyhoštění ze země většiny maďarských emigrantů), o mezinárodní finanční pomoci emigrantům, která léty slábla až zanikla, jen co se ukázalo, že toho návratů domů se všichni ti uprchlí Rusové, Maďaři, Litevci, Finové, Španělé nejenže za rok za dva nedočkají, ale ještě k nim i začínají přibývat Němci, prchající před vzrůstajícím nacismem.
Z nadšení nad příběhem mě však vyrušoval hodně těžkopádný a zřejmě na mnoha místech i nepřesný, neboť nesrozumitelný, překlad. Stálo by za to vydat knihu znova a v novém překladu.
I v této staré verzi ji však doporučuji.