Univerzita přežití: osvětová a kulturní činnost v terezínském ghettu 1941-1945 přehled
Elena Makarova
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103454/univerzita-preziti-osvetova-a-kulturni-cinnost-v-terezinskem-ghettu-1941-1945-103454.jpg
5
3
3
„Člověk by tu mohl žít docela slušně mezi vzdělanými, inteligentními lidmi, kdyby neměl neustále strach, že bude poslán dále,“ napsala roku 1943 na dopisnici z terezínského ghetta výtvarnice a učitelka Friedl Dicker-Brandeisová. Její slova vystihují atmosféru panující v ghettu, kde se proti své vůli ocitly tisíce Židů – také vědci, umělci, učitelé, lékaři a politici. Svět, ve kterém do té doby žili, je zahnal za hradby terezínské pevnosti, ale oni se nevzdali a vytvořili vlastní terezínskou „kulturní obec“. Vedli semináře a přednášky, učili děti, pořádali koncerty, divadelní představení i kabarety, vydávali vlastní tiskoviny, léčili, psali, zpívali, vyprávěli… Kniha „Univerzita přežití“ autorů Eleny Makarové, Sergeie Makarova a Victora Kupermana je příspěvkem nejen k dějinám holocaustu a druhé světové války, ale díky četným svědectvím a dobovým dokumentům má silnou vypovídací hodnotu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Univerzita přežití: osvětová a kulturní činnost v terezínském ghettu 1941-1945. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Univerzita přežití: osvětová a kulturní činnost v terezínském ghettu 1941-1945 v seznamech
| v Přečtených | 4x |
| v Doporučených | 1x |
| v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
| 2009 |  Pevnost nad propastí. Já, děcko bloudící? |
| 2017 | Friedl |
| 2009 | Franz Peter Kien |
| 2002 | Univerzita přežití: osvětová a kulturní činnost v terezínském ghettu 1941-1945 |
| 2000 |  Friedl Dicker-Brandeisová |
Kniha o síle, statečnosti, záchraně a vděčnosti. Kniha o lidech, kteří chtěli uprostřed ztrát a fanatismu udělat pro jiné z ničeho něco. Kniha o tom, jak to něco vypadá. A ve vzpomínkách přetrvává. Protože, i když si to neuvědomujeme, nebylo a ,,není lidské myslet každou minutu na smrt, dokonce tím spíše, když v budoucnosti lze očekávat násilí a jatka.“
---------------------------------
UKÁZKA:
,,(…) Rája, dcera Rosy a Arthura Engländerových, vzpomíná, jak jí otec v Terezíně zachránil život, když měla tyfus a umírala: ,,A v této chvíli, kdy ze života zbýval pouhý záchvěv, mi sestra přinesla dopis ještě páchnoucí dezinfekcí. Byl od táty. Přinutila jsem se posledním zbytkem vůle jej přečíst. Nechápavě jsem hleděla na čísla a vzorce a snažila se porozumět obsahu dopisu. Táta psal: ,Myslím, že už lenošíš dost dlouho, jistě se uzdravuješ a je nejvyšší čas se vrátit k učení, abys všechno nezapomněla. Posílám pár příkladů, vypočítej je a pošli zpět. Opravím je a pošlu Ti další.‘ Abych tátovi nezpůsobila bolest, přinutila jsem se všemi zbývajícími silami soustředit na vypočítání několika jednoduchých příkladů. Zcela vyčerpána jsem složený papírek podala sestře k odeslání. Za dva dny přišel další dopis s opravenými příklady a několika dalšími. Začínalo mne to bavit. Pomalu jsem opouštěla svůj snový svět a započal bolestivý návrat k životu. Ještě přicházely chvíle propadávání, ale životu již přibývaly síly a odmítal se vzdát. Slabá jako moucha, vyhublá na kost jsem se znovu učila chodit. Až přišel den, kdy jsem se připotácela k návštěvnímu okénku a za sklem stál můj táta. Chvíli jsme se na sebe mlčky dívali. Pak mi po tvářích začaly stékat slzy. ,Proč pláčeš?‘ pravil hlasem, který se snažil být pevný, ,vždyť už ti ta matika zase docela jde, ale dalo to práci.‘ “ – str. 90