Ústava přehled
Platón
Dialog Ústava (řecky Πολιτεία, latinsky De republica – odtud mezinárodně užívané označení Rep.), napsaný kolem roku 380 př. n. l., je jedním z vrcholných Platónových děl a jedním z nejdůležitějších a nejslavnějších textů západní filosofie vůbec. Ústava má formu velice rozsáhlého dialogu, ovšem nepřímého: Sókratés zde vypráví o rozhovoru, jehož se účastnili také Glaukón, Polemarchos, Adeimantos, Thrasymachos, Kefalos a Kleitofón. Celé dílo se skládá z deseti knih a jeho hlavním tématem je spravedlnost na úrovni jedince i státu, dotýká se však i mnoha dalších oblastí, včetně umění, výchovy, práva, vědy atd. V sedmé knize, věnované hlavně vědám a vzdělávání, se nachází jedna z nejslavnějších Platónových alegorií, tzv. Mýtus o jeskyni (514a-518b). Spolu se Zákony, snad posledním Platónovým dílem vůbec, zakládá Ústava zvláštní žánr utopie, myšlenkového experimentu s možnostmi spravedlivého uspořádání lidské společnosti.... celý text
Literatura naučná Filozofie Právo
Vydáno: 1993 , Svoboda-LibertasOriginální název:
Πολιτεία, -380
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ústava. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (14)
Řekl bych, že Platón je tuze moudrý filosof, leč tuze pošetilý politolog. Coby politolog jest Platón v kapitolách I-VI, v nichž nám předkládá svou utópii, počínaje nevyhnutelnou otázkou: Co je spravedlnost (a nespravedlnost)?
Odpověď hledá v ideální obci, neboť ta přece musí být spravedlivá. Nakonec se dovíme, že spravedlnost netkví v jedinci, nýbrž v harmonii jedince s celkem, totiž ať každý činí, co je nejschopnější a nejzpůsobilejší dělat. Tuto prvou polovinu Ústavy nepovažuji pro její zjevné podřízení jednotlivce potřebám obce (eugenika, vymýcení rodiny vojenské kasty a její pěstování atd.) za tak sofistikovanou a promyšlenou jako druhou.
Druhá polovina se opravdu zabývá filosofií. Platónův pomyslný svět, že všechno hmotné je napodobením jakéhosi svého ideálu je dle mne naprosto geniální představa o skutečnosti. Po přečtení alegorie o jeskyni jsem musel knihu zavřít a chvíli si pořádně promyslet, co jsem se právě dověděl. Také rozmluva o falešných filosofech se mi zdá velmi aktuální.
Platón je jistě geniální milovník moudrosti, ovšem druhdy chybující, sahaje svými úvahami, kam je na to jeho láska k moudrosti krátká. No co, Platón byl přece také pouze napodobením ideálního filosofa.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1993 -
Cena Josefa Jungmanna
Kniha Ústava v seznamech
| v Právě čtených | 9x |
| v Přečtených | 249x |
| ve Čtenářské výzvě | 6x |
| v Doporučených | 11x |
| v Knihotéce | 90x |
| v Chystám se číst | 105x |
| v Chci si koupit | 41x |
| v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
filozofie duše spravedlnost filozofie výchovy politologie eugenika myšlenkové experimenty Platón, filozof a matematik řecká filozofie Cena Josefa JungmannaAutorovy další knížky
| 1993 |  Ústava |
| 1979 | Dialogy o kráse |
| 1993 | Faidón |
| 2008 | Timaios / Kritias |
| 1910 | Obrana Sokratova |
Nejsem filozof, ani se v tomto oboru nijak zvlášť neorientuji, přesto jsem chtěl něco lehčeji stravitelného vyzkoušet a byl mi doporučen Platón.
Forma dialogu je sice zajímavá, ale po čase začne být trochu otravná a to zejména z toho důvodu, že Sokratův oponent jen přikyvuje a nepřináší žádné vlastní argumenty a to ani ve chvílích, kdy se Sokrates dopouští zjevných logických chyb.
Chybné implikace, neplatné indukce, definice kruhem a příliš zjednodušující analogie. To všechno se dá v knize najít. Obsahuje samozřejmě spoustu dobrých myšlenek, ale zároveň je potřeba říct, že knihu nejde v žádném případě brát dogmaticky a je potřeba vše, co autor předkládá prohnat vlastní mozkovnou.
Dávám "pouze" průměrné hodnocení, protože po několika očividně zavádějících analogiích, které Sokratův oponent bez výhrad přijal jako fakticky správné mě kniha začala dost nudit. Zejména poslední část mě přestala zajímat téměř úplně.
Přínos knihy vidím zejména v tom, že některé z teorií rozhodně stojí za hlubší zamyšlení, přestože jsou odargumentovány chybně. A právě fakt, že čtenáře nutí přemýšlet je rozhodně pozitivní.