Úsvit všeho přehled

18.09.2024

Kniha jistě stojí z přečtení. Přináší mnoho zajímavých informací, podává nový pohled na historii. Trochu se nemůžu ale zbavit dojmu, že autoři kritizují Hobbese a Roussea, ale sami si vysnili jistou verzi ušlechtilého divocha, byť jiného, než jakého popsal Jean-Jacques Rousseau. David Graeber je anarchista a je to z knihy prostě znát. Oba autoři nalezli hodně mezer v historii a za to jim patří dík. Nabourat dosavadní většinové názory a paradigmata vždy vědě jen prospěje. Jen mám malinko dojem (a je to dojem laika), že místo falzifikace svých teorií vyhledávaly argumenty, které jejich tvrzení podpořili. V historii se najde tolik věcí, které se hodí do té či oné teorie, takže kniha, která by vyzněla přesně opačně než jejich dílo, by se také měla o co opřít. Nevím, jestli je možné mít komplexní společnosti bez hierarchie a centrálního vládnutí. Jistý si tím nejsem, ale díky autorům nad tím mohu přemýšlet a vidět to i z jejich úhlu pohledu. Zemědělství nebylo žádná revoluce, ale postupný přechod s občasnými odklony zpět a že města vznikla ještě před zemědělstvím, za tohle sestřelení klišé si kniha zaslouží rozhodně pochválit.

04.07.2024

Celá kniha boří mýty. Především mýtus nejlepších společností za celou dobu historie. Jsme arogantní, že v posledních mnoha tisíc let jsme nejlepší ze všech. Jsme arogantní a mnoha způsoby jsme se zakonzervovali, protože když jsme nejlepší, pro mnoho lidí nedává smysl zkoušet nic jiného. Přitom osvícenství do značné míry bylo ovlivněno prastarou moudrostí severoamerických národů. Obhajujeme všudypřítomné vládnutí, násilí tím, že to prostě jinak nejde. že žádná větší společnost nemohla existovat bez hierarchie, násilí a je jen otázkou jak určit kdo bude vládnout. Přitom v minulosti byla mnoha tisícová města, která neměla centrální bod vládnutí. Byly národy, které odmítaly otroctví, podřadnost žen i jakékoliv vládnutí. Přikázat někomu něco bylo bráno jako urážka. … Kniha je velmi obsáhlá, přes 60 stran zajímavých poznámek, téměř 50 stránek literatury, plno informací faktů, útržků toho co nevíme, odhadujeme.
Pro mě kniha je definitivním potvrzením, že centralizované vládnutí není nutné. Kniha mi dává dost argumentů pro odmítnutí nařízené války i válečného práva obecně. Argumenty proti církvi na straně 64, proti penězům 65 (bez trestního zákonu, soudců). Dává hezké příklady schizmogeneze mezi národy (jinak je to zajímavý princip i během hádek, ale i mezi pohlavími) 67.
Autoři jsou židé (některé myšlenky jim dávali vinu za vše). Koncept války kritizován (vzájemná zastupitelnost viníků). Kritizován koncept vývoje společnosti (zemědělství, průmysl nebo kámen, železo, bronz). Kritizují otroctví, římské právo (ze které vychází naše právo a stále se učí na právních školách), které obhajovalo otroctví (možnost vlastnit člověka, zajmout kohokoliv z válek, libovolně zabít). Kritizují soukromé vlastnictví. Kritizuje mužskou nadřazenost a nepřímo dává do souvislosti s vyšší násilností. Kritizuje hierarchii v rodině, ve společnosti – chybějící ženský princip. Otroctví bylo zrušeno v minulosti několikrát.
Doporučuji.