Utorky s Morriem přehled

16.12.2024

Umírat v sedmdesáti osmi letech není nic výjimečného, nedá se říct, že v tomto věku někdo umírá předčasně, jen ta diagnóza je výjimečná. Kniha je na hranici tuctové show v americkém stylu, takový teleshopping na pár malých mouder o životě, které ze sebe člověk sype, když se blíží konec. Postavy mi nepřirostly k srdci, jsou ploché a jejich rozhovory povrchní, nedodělané a nepropracované, jen tak hop hop a šup šup a už zase jedu a přiletím zase v úterý. Všichni najednou přišli na to, že práce a prachy není to hlavní v životě, že přátelé a rodina je top. Naproti tomu manželka umírajícího si stěžuje, že nemá čas na svého muže, přesto stále chodí do práce a ještě je naštvaná, že v době, kdy není doma a nevěnuje se mu, ho zabaví jeho přátelé a kamarádi. Její nelogické lamentace jsem nepochopila.

„Nyní už v domě zůstával přes noc ošetřovatel a přes den proudili do domu bývalí studenti, spolupracovníci, přátelé nebo učitelé meditace. Některé dny měl Morrie až šest takových návštěv, které se zdržely až do doby, než se Charlote vrátila z práce. Snášela to trpělivě, i když ji tito hosté okrádali o drahocenné chvilky s Morriem.“

Knihu jsem si vybrala, protože byla na prvním místě v žebříčku knih u ČV „Kniha, která má v názvu den v týdnu“. Tak to jsem si vybrala opravdu špatně, ale člověk se díky knize ujistil, že odchod blízkých nebude chtít mít na audio a video záznamech a že mu budou stačit tiché intimní hovory a vzácné niterné pocity z posledních společných chvil.

27.11.2024

Přečteno v angličtině. Stále mám názor, že silné téma zákonitě nedělá knihu výjimečnou. Je těžké hodnotit skutečný příběh o pomalém umírání starého profesora výrazně hůře než ostatní, protože pak může být hodnotící považován za necitlivého. Nicméně... Ač je příběh sebe smutnější, jeho forma ani myšlenky v něm obsažené mi nepřišly nikterak zajímavé. Jsou to takové obecné rady do života, které si mnohdy uvědomujeme, ale často nemáme na jejich realizaci prostředky či čas. A pak je alespoň hledáme někde napsané, abychom si mohli zase na chvíli nalhat, že něco ve svém životě změníme. Ve výsledku tedy hodnotím takovým průměrem. Kniha neurazí, ale ani nenadchne.