Utržený knoflík přehled

13.02.2020

Opět jsem se pokusila splnit poslední bod letošní výzvy – ale vždycky něco přehlédnu. Jako včera – říkala jsem si, že od Johna už jsem něco četla, není to Dán a cenu E. A. Poa taky nezískal, už nežije, takže žádné narozeniny, obálka je hezká a bez kytek, název je takový normální a nevyjadřuje moji povahu nebo náladu, vojákem jsem nikdy být nechtěla, název na obálce je černý a není v něm slovo "aneb" ani den v týdnu, kniha vyšla dávno, nejsou v ní básně a hlavní hrdina je psychicky OK, nezačíná zájmenem ani se v ní nepíše o holokaustu... svatba tam asi nebude, jen aby tam nebyl pohřeb, přece jen válka je válka...

No, pohřeb tam nebyl, ale úplně jsem zazdila téma 12. Knihu totiž přede mnou přečetl jeden jediný čtenář. Hm, tak ji dávám do dvanáctky a hledám dál :-).

A jak se mi líbila? Nebylo to špatné, i když Rajský ostrov z Johnova dětství se mi líbil víc. Tato kniha je povídková, píše se v ní o vojácích v 1. světové válce a zvířatech, která na svém tažení potkávali, ale povídky jsou v ní jen tři, a hlavně druhá v pořadí, "Filípek", je hodně dlouhá a i když téma je hezké, připadala mi příliš rozvláčná, zabíhající k mnoha nesouvisejícím věcem, takže celkové vyznění nakonec nebylo takové, jak bych čekala. Naopak nejvíc se mi líbila první povídka "Utržený knoflík" – voják, který před odchodem do bitvy obdaruje cizí dítě, mi byl sympatický.

Všechny tři povídky jsou dojemné, původně psané pro děti, i když jako u mnoha starších knih s válečnou tématikou si myslím, že dnes by je ocenili spíše dospělí. Zajímavé je, že se naši vojáci vyjadřovali o Srbech jako o bratrech (oč horší pak pro ně muselo být proti nim bojovat) a že si dokázali uchovat lidskost i ve vztahu k němé tváři a starat se o své průvodce – nejčastěji psy a koně – i za cenu vlastního nepohodlí, námahy a menších porcí jídla pro sebe. Mrzí mě pak, že dnes spousta lidí, ač mají vše, na co si vzpomenou, bezostyšně vyhodí z domu psa, protože rozkousal boty, nebo kočku, protože poškrábala sedačku. Snad je to tím, že lidé kteří nezažili hrůzy války a obrovskou touhu po životě, se raději spokojí s mrtvými věcmi, než aby se starali o živé tvory, kteří se často chovají "nestandardně".