Útržky Sněhurčina kožichu přehled
Cédric Démangeot
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467824/bmid_utrzky-snehurcina-kozichu-L5H-467824.jpg
4
12
12
Poezie francouzského básníka Cédrica Demangeota (1974–2021). V Cédricu Demangeotovi přišla čeština a česká poezie o svého nejintimnějšího francouzského přítele. Neomylně vybírané české básníky vydával ve svém nakladatelství Fissile a některé z nich, jako třeba Bohdana Chlíbce nebo Jana Zábranu, dokonce překládal. Nakonec vyrazil i opačným směrem, z francouzštiny do češtiny. Cédric měl rád autory, kteří se odvážili psát v jiném než mateřském jazyce – pokud byl jejich vpád barbarský a rozvířil ustálené vody řeči nečekanými zlomy a ohyby. Miloval Becketta za to, jak roztrhal francouzštinu na kusy. V tomto textu sám okusuje Sněhurku navlečenou v kožichu češtiny až na kost. Bílou jako sníh.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Útržky Sněhurčina kožichu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Útržky Sněhurčina kožichu v seznamech
| v Přečtených | 12x |
| v Knihotéce | 4x |
| v Chystám se číst | 2x |
Útržky Sněhurčina kožichu
Demangeotovy zásluhy v šíření české poezie jsou neodmyslitelné (poutavě o tom – a i o Útržcích – na Youtube kanálu Fra hovoří Petr Zavadil) a skutečnost, že ho čeština nadchla natolik, že začal i česky psát, je rovněž pozoruhodná.
Tenhle sešit je plný minimalistických (mnohdy pouze jednoveršových) básní, v nichž se každé slovo pečlivě váží a jazyk se láme. Převládající motiv sněhu, který je patrný i v názvu knihy, pak vzněcuje řadu otázek: Překrývá sníh to špatné, nebo dokonce překrývá to, co by překryto být nemělo? Nepřekáží řeč sněhu? ("Sněž a mlč.", "Bez řeči se sněžím", "Řeč je nepřítel sněhu. // Ale sníh to neví.") Je sníh něco, co nemůže být způsobeno námi, ale pochází z vnějšího prostředí? ("Sněžit je nutně pryč." "Sněhem se osvítím. // Sněhem jinak."). A dost, to už bych skoro odcitoval celou sbírku. Ale i texty, ve kterých "nasněženo" není, stojí svou strohostí a úderností za to, některé kusy v sobě mají až surrealistickou poťouchlost.
Čau ropucho, podívej
jak jsme živí – když
po močálech rána
zapomenutou šerednost
smutně hladíme.
(s. 36)