Uvnitř banánu přehled

11.07.2022

(Pokusil jsem se utvořit playlist skladeb, které jsou v příručce zmíněny/týkají se zmíněných hudebníků; je jich přesně polovina, něco je k mání jinde než na Youtube, něco se mi nepodařilo dohledat vůbec, něco si člověk může poslechnout až před smrtí (Caroline Kraabel), u něčeho nejde primárně o skladby, u pár kousků mám dojem, že se autor inspiroval oddílem o mystifikátorech, o existenci skladeb mám tedy pochybnosti, ale kdo ví; playlist je každopádně zde:
https://www.youtube.com/playlist?list=PL6fwplaLP6zirFRlXh60_gSRtHMeFoyj5)

"Kdo je normální a kdo ne? A kdo o tom rozhodne?"
Z té knihy vyloženě srší nadšení z hudby. Ne ledajaké a mnohdy jde spíš o okolní věci než právě o texty; Klusák zkoumá nekonvenční postavy okrajové hudební scény. Rozpětí kapitol je však široké, ať už velmi rafinovaně tematicky (+ separovaný Pif, kocour, co naučil hrát na klavír), geograficky (v žádném případě se nejedná o příručku anglocentrickou, najdeme zde habaděj příběhů z Gruzie, Rumunska, Ukrajiny, Německa i Česka) a časově (od nejnovějšího indie rocku po husitskou dobu). Stejně jako se vyřádili mnozí hudebníci, tak mám dojem, že i Klusák si s tou knihou pěkně pohrál. Když se text dotýká i básní, tak je "kapitola" napsána ve verších, jindy jsou zde úryvky z rozhovorů, logické hádanky či inzeráty. Oddíl o mystifikátorech je rámcován finskou "fluidní" skupinou Circle. Malicherným minusem může být poněkud nepravidelné užívání anglického/českého jazyka pro názvy alb, které občas hrají roli při pointě (třeba u Mickey Ferucci s bipolární poruchou, která napsala diametrálně odlišná alba, nebo u dua propagujícího v písních volnou lásku, jehož čtyři děti zakážou využití písně Nikdy nezpívej duet pro seriál).
Líbí se mi, že Klusákovi nejde o pouhou senzaci, o kochání se bizárem, o divení se nad podivíny. Nepoužívá hanlivé nálepky, povětšinou (když nejde o kladenskou ZUŠ) nesoudí, nebere hudebníky jako postavičky z panoptika, ale jako lidi. Dokáže mnoho říct i o charakteru doby (například črta o Danielu Kolesáři, který žil hudbou pouze z hudebních časopisů a po pádu železné opony jeho zájem ochabuje) a o prostředí labelů a koncertů, ale i o obecnějších skutečnostech – jak se lidé vztahují k jinakosti, jak je možné zůstat autentickým, jak se obraz postav mění v průběhu času. Zároveň autor zůstává jaksi "mezi nimi", nepovyšuje se, naopak sebeironickými kapitolami, v nichž sám vystupuje (třeba o využití všech možných dotačních programů či o zkrachovalém obchodu s kazetami a deskami), ukazuje, že jistá poťouchlost je téměř v každém v nás.
V šestnácti letech jsem náhodou narazil na naivní poetiku skladby Like a Monkey in a Zoo od Daniela Johnstona a nevěřil jsem, že takové věci mohou existovat, do té doby jsem nikdy neslyšel něco, co by na mě působilo tak opravdicky. Když si teď po pár letech čtu "encyklopedické heslo" o něm, nedivím se. Nadšení a ono "zamilovávání se do hudby" je u většiny těchto postav silnější než jakékoliv jiné (finanční) motivace. Jasně, třeba se po pár desítkách letech stanou poměrně známými (Johnston jako ikona indie scény, Tiny Tim a Penguin Cafe Orchestra mají na Youtube miliony zhlédnutí), ale jejich charakter setrvává. Jak říká vedoucí sboru Langley, který děti učil zpívat sborově rockové hity: "Připadám si, jako by moje písemka z paté třídy získala Nobelovu cenu."
Příznačný je motiv vesmíru, který se objevuje u pár postav (Joe Meek, Lucia Pamela, Ursula Bogner, John Shepherd). Vytvářejí nové světy, do nichž se mohou vměstnat. A mám podezření, že nové světy leckdy vytváří i Klusák! Pár portrétů budí podezření, že je na nich leccos přibarvené či zcela vymyšlené, věnování knihy Ivanu Wernischovi tento dojem náležitě posiluje. Ale kdo ví, třeba už natolik zapadli, že ani internetové sítě je nezachytily. Pavel Klusák to zachytil citlivě, poutavě, leckdy s humorem. Napsat nejdříve dílo o největší popové hvězdě Československa a poté o lidech, jako je houbový nadšenec Václav Hálek, co dává hlas křemenáčům a kozákům, to je zkrátka moc dobrý.

Výjimečný nedávný snímek pochází z roku 2002. Kubin při té příležitosti přemítá o tom, že život digitálních tracků může být stejně křehký a nejistý jako u archiválií – pevný disk se rozvije, server shoří. Nahrávka zachycuje násilnou demonstraci v obchodním centru v prosincovém Hamburku, během níž policie nedokázala rozeznat a oddělit protestující od nakupujících. Ilegální rebelii a policejní zásah doprovázejí živě hrané vánoční koledy.
(s. 87, Historische Aufnahmen / Historical Recordings)