Úvod do filosofického myšlení přehled

29.05.2015

Kritizovat Úvod do filosofického myšlení z obtížné čitelnosti je naprostá pošetilost. Nejde o nějaký široce popularizační text, jako je nejspíše zde zmiňovaná Malá filosofie člověka od Sokola, ze kterého si má každý čtenář něco pěkného odnést — kritika z tohoto směru je stejně hloupá, jako kdyby někdo nařkl kupříkladu Přehled užité matematiky od Karla Rektoryse z toho, že jde o dílo obtížně čitelné a pro běžného čtenáře nesrozumitelné, jelikož je v něm strašně moc rovnic a jakýchsi důkazů a nikde žádná pořádná vyprávěnka, jež by nebohého laika udržela při vědomí. Jsem toho názoru, že pakliže někoho něco skutečně zajímá, musí být připraven věnovat tomu značnou část energie a námahy, třebas i za cenu duševního nepohodlí — v opačném případě jde o mrčení zhýčkaných filistrů, kteří mají pocit, že by jim měl každý všechno přinést na zlatém podnose i se zákuskem a kávičkou — pak se třeba i zasní a řeknou si, jak je ten svět úžasný a zvláštní. Vzdělání předpokládá úsilí, na něž si nelze stěžovat se stejnou samozřejmostí, jako na nefunkční klimatizaci během letní dovolené. Ti, které kniha takto otráví a odradí, nejspíše také měli být otráveni a odrazeni. Pravdu zde má tedy pan_Václav.

Prostor pro kritiku by zde však byl a to dvojí. Za prvé kniha místy trpí nedostatečnou redakční úpravou — objevují se v ní překlepy a nedokonalosti, které by snad nebylo tak obtížné odstranit. Asi vrchol je pak téměř doslovné zopakování šesti stránek z části 40 (Čas jako naléhání a okamžik) v následné části 41 (Temporalita. První vhled do Ereignis) – rozdíly mezi oběma texty jsou zde zcela nepatrné na úrovni mírné obměny slovosledu či nepodstatných synonym, přičemž oněch dublovaných šest stran tvoří celý obsah části 41. V podstatě by stačilo, kdyby si před vydáním celou knihu někdo alespoň přečetl.

Druhá výtka pak patří nevyrovnanému výkladu co do hloubky a kvality. Benyovszky pojímá knihu jako úvod do ontologické problematiky, kterážto zde naprosto dominuje — v tomto výkladovém ohledu nelze dílo než pochválit, neboť se zdá být celkem jedinečné. Benyovszky pak v předmluvě sám upozorňuje, že mnohé další ohledy budou v knize zřejmě rozpracovány více povrchně a nedostatečně. Což ovšem nemůže být tak úplně dostatečnou omluvou. Někde za polovinou knihy (počínaje pojednáním o přírodní filosofii) se objevují kapitoly, jež jsou ve srovnání s předchozím pojednáním tak trochu odbyté. Některé se pak zdají být natolik nedostatečné, že jsou zde téměř zbytečně — jmenovitě např. výklad Marxe, Petříčkova kapitola o Deleuzovi (jde o dvě strany, které v celku vskutku nepůsobí příliš ústrojně — ač si jinak Petříčkových textů – nejen těch v této knize – naopak dost vážím), či závěrečná část o induktivních a deduktivních postupech vědeckých explikací v logickém empirismu, kde je téměř na každém řádku varování, že tato kapitola není a nemůže být hlubší. Nemůže? Zřejmě by se pak jednalo o mnohem rozsáhlejší, náročnější a ambicióznější projekt — je jednodušší pojmout to takto, a mluvit pak o „úvodu do filosofického myšlení“ místo třeba o „úvodu do ontologie“, ovšem nelze se pak vyhnout oprávněné kritice, že významná část filosofického myšlení je pro autory podřadnější a spíše do jakéhosi ideálního celku nastavovaná kaše. Přesto, že jde o jedinečnou „učebnici“, byl bych raději, kdyby byla ve stejném duchu komplexnější, úplnější a tudíž i mnohem rozsáhlejší a třebas rozdělená na několik dílů...nebo kdyby se naopak omezila na své hlavní téma.

06.04.2011

Ach....jak je svět úžasný, že? Každý je originál a názory mohou být tak různé :-) Proč ne? Máte pravdu a stejně tak ji nemáte Pane Václave. Možná jsem příliš velký zastánce umění ve smyslu poetičnosti výkladu. Jsem ohromný divadelní fanoušek, čtenář beletrií atd. Četl jsem i mnoho filosofických a jiných ne-dějových knih, ale vždy jsem alespoň podvědomně, možná zcela imlicitně, vyhledával určitou uměleckou, tedy poetickou hodnotu díla. Tím myslím způsob psaní,používání určitých slov, větných vazeb, metafor, básnického jazyka a mohl bych pokračovat. Benyovszky dokázal, že je ve svém oboru prvotřídním filosofem, ale také mě přesvědčil o tom, že je špatným spisovatelem. Můžete tvrdit, že podobná kniha nejde napsat jinak, ale to je podle mě zavádějící - jinak napsat jde - čtivý je například Jaspers, ale můžeme se podívat i jinam - např. do sociologie - její výklad se dá napsat podobně jako je napsána propedeutika a nebo tak, jak ji napsal Giddens - proč je tato jeho sociologie tak úspěšná? Díky své čtivosti, ano.
Chápu vaše námitky a můžete je proti mému novému komentáři vznést znovu, ale budou pro mne stejně závažné jako nyní, protože nemáte o čem mě přesvědčit - opět říkám, že máte pravdu - já se snažím ukázat jiný úhel pohledu.
Jestliže mají lidé otevřenou mysl, tak dokážou mnohé z filosofie najít i mimo filosofické texty - z tohoto hlediska lze pochopit Sokola - zde se jedná stále o filosofii, která je ovšem podána srozumitelným a jasným způsobem. Ano jistě, Sokol napíše, že Heidegger pojímá čas jako konflikt mezi rozvrhem a vržeností (časovost) a tím končí s jeho vysvětllením a nezabýhá tak hluboko jako Propedeutka, ale je lidem blízký. Určitě je neovlivňuje ke špatnému, ale k dobrému, otevírá jim mysl a snaží se je probudit. Také neaspiruje na všeobjímající publikace. Jeho filosofie je ryze praktická a právě z tohoto důvodu je mnohem uchopitelnější a lidštější a to je, což je můj názor, účel filosofie samé - pochopit ji a obejmout ji. Jestliže slova, která někdo napíše nepochopíme, je to, jako kdybychom je nečetli. Vůbec je pak číst nemusíme.
Já uzavírám své příspěvky k této diskuzi:-)) - Úvod do filosofického myšlení není úvod do filosofického myšlení, ale shrnutí podstaty filosofického myšlení ontologické (popřípadě z části fenomenologické) filosofie, které předpokládá ne základní vysokoškolskou znalost tohoto všeobjímajícího oboru, ale pokročilo znalost studenta vysoké školy, který již prošel kontextuálními kurzy filosofie, seznámil se hlouběji s myšlením antiky, středověku a novověku a rozhodl se soustředit na filosofii. V opačném případě se bude jednat o zklamání.
Inu nekamenujte mě - podle mě, je toto obecně platné.
Samozřejmě se mohu mýlit a připustím to.