Úvod do sémantiky přehled
Adam Schaff
Odborná, vysoce náročná práce polského marxistického filosofa seznamuje s filosofickým základem sémantiky. V první části objasňuje různé významy termínu sémantika (sémantika lingvistická a logická, sémantická filosofie, obecnásémantika), v části druhé pak na základě marxistické filosofie řeší několik hlavních problémů sémantiky (filosofický aspekt procesu dorozumívání, analýzu a typologii znaku, významy "významu", komunikativní funkce jazyka).... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Úvod do sémantiky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Úvod do sémantiky v seznamech
v Přečtených | 1x |
v Knihotéce | 2x |
v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
1963 | Úvod do sémantiky |
1964 | Filozofia človeka |
1954 | Vznik a vývoj marxistické filosofie |
1966 | Marxizmus a ľudské indivíduum. Príspevok k marxistickej filozofii človeka |
1957 | Objektivní charakter historických zákonů |
Moc dobrá kniha, i když trpí jako tolik jiných nevyvážeností mezi historicko-kritickou částí a tou, ve které pisatel formuluje vlastní stanovisko. Schaff se vypořádává s jednotlivými sémantickými směry na základě široké erudice a hlubokého vhledu a dokáže své poznatky sdělit srozumitelně i laikovi (byť jeho text není určený pro úplně nezasvěcené). Zaujaly mě obzvlášť výklady motivů anebo příčin rozlišení na objektový jazyk a metajazyk a pisatelova diagnóza problému filosofů považujících jazyk za jediný předmět filosofie. Působivá je i kritika novopozitivismu jako idealismu; Schaff se vůbec vypořádává s naukami, jejichž východiska ani závěry nesdílí, filosoficky tak, že obnažuje jejich metafyzické pozadí a nepřiznanou idealistickou motivaci. Dlužno při téhle příležitosti podotknout, že pisatel se hlásí k marxismu. Jeho kritický osten je však obrácen i proti soudruhům filosofům z marxistického tábora, přičemž Schaffovy kritické poznámky na dobový filosofický provoz stojí za nejedno přečtení. Ačkoli druhá část knihy, ve které Schaff rozvíjí vlastní pojetí znaku a významu, není oproti té první tak výživná, přece jen obsahuje působivé postřehy a náměty k zamyšlení: jsou to především jazyková situace, rozdíl mezi rozuměním větě a srozuměním s postojem mluvčího, resp. dorozumění, jazyk jako poznávací vztah myšlení-jazyka ke skutečnosti atd. Vadilo mi, že Schaff pracuje s podle něj klíčovým pojetím poznání jako odrazu, ale výslovně odmítá k němu cokoli určitějšího podotknout a pro další výklady je jednoduše pouze předpokládá. Na to, že byl i v případě okrajovějších témat mnohem sdílnější, mi přišla pisatelova nevole přiblížit čtenáři poznání jako odraz podezřelá. Třeba zmiňuje ale leninskou teorii odrazu prostě z povinnosti.