Úvod do teorie občanského práva procesního přehled

08.11.2024

Tohle je ve své podstatě dost smutný pohled. Čtete tuhle přes třicet let starou knížku a říkáte si – jak je možné, že v téhle republice je maximálně asi pět takhle schopných procesualistů, ačkoliv za sebou nemají čtyřicet let socialistické retardace práva, ale třicet let úplně demokratického vývoje práva reflektujícího v globalizovaném světě čím dál tím víc i zahraniční úpravu.

Macur byl skvělý procesualista. Na jeho úrovni tady u nás jsou Dvořák a Lavický. Blíží se mu někteří další, ale je jich málo. A tak tahle kniha i po třiceti letech nabízí zasvěcenější (a to mnohem) pohled na civilní proces, než vám je schopná dát Wintrova, či Šínová. A to jsou furt ty lepší alternativy.

Macur pojímá úvod do teorie civilního procesu jako výklad zásad – on totiž chápe, co to jsou zásady. Že to mj. nejsou pravidla. Tedy, že zásady jsou plány, pro které je posléze možné konstruovat pravidla. Není to naopak, není to „totéž“, je to právě tak. Nu a Macur zde na pozadí základních zásad představuje celou koncepci civilního soudnictví, i s jeho historií (k ní i Lavického Moderní civilní proces) a základní teorií (dnes reprezentované toliko Lavického učebnicí civilního procesu).

Neříkám, že je kniha dokonalá. Pojímá kontradiktornost jako zásadu, ne jako definiční znak, což je sporné. Některé věci (zásadu arbitrárního pořádku X legálního pořádku; koncentrace X eventuální) pojímá příliš stručně (byť víc, než kdokoliv jiný), ohledně detailů některých institutů (procesní břemena, pohled na procesněprávní vztah) dnes už taky není aktuální. Ale furt je to lepší než cokoliv, co si kde přečtete od individuí jako je Svoboda. Rozhodně doporučuji vaší pozornosti.