Šňupec přehled

18.08.2024

Jak se blížím k závěru mého druhého čtení celé zeměplošské série, probíhá loučení s jednotlivými figurami tohoto světa, z nichž některé mám radši než jiné. Kapitán Elánius patří obecně u fanouškům k těm nejpopulárnějším. Já sám, ač odkojen McBainovými procedurálními detektivkami, jsem si k němu nikdy stoprocentní cestu nenašel. Knihy s ním mi vždy připadaly poněkud rozvleklé a celkem jsem ani neoceňoval jeho obsáhlé vnitřní monology, pomocí kterých autor vyjadřoval svůj náhled na svět (nepochybuji, že Elánius byl jeho alter egem). A podobný vztah mám i k Elániově derniéře.
A přesto má Elániova podsérie svůj významný tón v Pratchettově díle. Právě v ní se totiž nejvíce propisuje autorův humanismus a snaha ukázat na ty nejtemnější stránky lidské povahy. Ať už to je prostřednictvím záporáků (i když zdejší Traťvoda prohrává s Karcerem z Noční hlídky na celé čáře) nebo zeměplošského rasismu (a přitom ti skřeti hrají tak krásnou hudbu).

Proto, i když z knihy nadšen nejsem a musím asi dát za pravdu těm, kdo tvrdí, že autorovo dílo jeho nemoc ovlivnila ne zrovna dobrým způsobem, musím dát stále poměrně slušné hodnocení, protože ty myšlenky za to zkrátka stojí. A že Elániův syn miluje číst o hovínkách - ruku na srdce, mojí nejoblíbenější pasáží knihy Zákulisí velkoměsta byla ta o vyhnívacích nádržích. 70%

17.08.2024

S vypětím všech duševních sil jsem nakonec Šňupec dočetl.

Celou Zeměplochu teď dočítám potřetí a upřímně přiznávám, že než se objevil Vlahoš von Rosret, kterého nemůžu vystát, patřily knihy ze série o Hlídce vždy mezi mé nejméně oblíbené. Přesto mám několik prvních dílů jako Stráže! Stráže! nebo Muži ve zbrani opravdu rád. Jenže s každou další knihou se z Elánia stává víc a víc namyšlená, arogantní postava a nesympatický Superman. Přitom je to nesnesitelný, užvaněný idiot, který ve Šňupci svědkům vyhrožuje vysoce postavenými kamarádíčky, vypálením domu, fyzickým násilím nebo rovnou fyzickou likvidací. Navíc on sám má vždycky pravdu a běda tomu, kdo má jiný názor nebo se to pokusí zpochybnit. V této knize se bohužel poměrně často objevuje i jeho syn, který má největší zálibu v hovnech, ale přesto se všichni rozplývají nad tím, jak je to úžasné dítě. Děláte si ze mě legraci??? Vždyť je to normální dobytek!

Se Zeměplochou to dle mého názoru začalo jít z kopce, když se v ní postupně objevovaly novinky, které změnily její tvář jednou provždy. Mám na mysli noviny, semafory, známky, fotbal nebo železnici. S knihami, které se těmito záležitostmi zabývaly, mizela původní lehkost a hravost a ačkoliv byly stále velmi vtipné a bavilo mě je číst, původní Zeměplocha, kterou jsem si zamiloval v prvních zhruba pětadvaceti knihách, byla nenávratně pryč.

Jenže to všechno se ještě výrazně zhoršilo, když začala být nosnou myšlenkou rovnoprávnost. Ta se objevovala i v předchozích knihách, jenže zatímco dříve byla čtenáři servírována zlehka a nenápadně, aby poté dopadla se silou kladiva, v těch pozdějších bývá často hlavním tématem a jelikož se vždy jedná o díla delšího rozsahu, je až neskutečně otravná. Už Podivný regiment považuju za jednu z nejhorších Zeměploch vůbec a Buch! jsem si taky nikdy neoblíbil, ale to není nic ve srovnání se Šňupcem. Ten bych označil za pseudohumanistický blábol s nesnesitelným pitomcem v hlavní roli.

Pro mě je Šňupec druhým nejslabším dílem celé Zeměplochy (Pod parou je ještě mnohem horší) a jenom z úcty k autorovi mu nedám hodnocení odpad.