V náručí přehled
Radek Vohlídka
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517579/bmid_v-naruci-w9B-517579.png
5
2
2
Neklidné roky 2020-2022. Složitá, rozháraná doba dotýkající se úplně každého. Hluboce citově založených lidí, jako je básník Radek Vohlídka, se však dotýká ještě tak nějak zvláštně – jinak. Až natolik, že z autorovy niterné reflexe vnějšího světa vzniká subtilní, avšak nesmírně sdělné předivo básně. Tak by se dala ve zkratce shrnout geneze sbírky „V náručí“. Čtenář zde objeví krátké, přemýšlivé verše okořeněné špetkou melancholie. Některé jsou inspirované mezilidskými vztahy, především v rovině muži-ženy, v dalších rezonuje okouzlení městského člověka meditativní krásou přírody. Završením sbírky jsou básně věnované duchovnu, tedy tomu, co nás přesahuje.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize V náručí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Básně Radka Vohlídky jsou jednoduché. Vzhledem k tomu, že v nich není hluboká filozofie, jdou přímo k srdci. Někdy připomínají japonskou poezii, šetřící, ale naplněnou moudrostí a láskou.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha V náručí v seznamech
| v Přečtených | 2x |
Autorovy další knížky
| 2022 |  7 x 7 poetických zastavení |
| 2023 | V náručí |
| 2020 | Cesta k sobě |
| 2020 |  Literáti na trati VII/2 aneb Poezie okřídlených kol |
| 2021 | Literáti na trati VIII aneb Poezie vlakových cest |
Na poezii jsem natvrdlý, nic moc mi neříká - tedy až na výjimky. Snad jen Robert Křesťan a Jiří Suchý ke mně dokázali svými verši promluvit. Dávat mi básně, to je jako házet perly sviním, tak to prosím nedělejte, je to škoda, ta poezie si to nezaslouží.
A přesto tento zločin nedávno jeden básník spáchal. Radek Vohlídka mi dal svoji útlou knížečku. A napsal (mým perem) věnování. Tak to už se z toho nevyvlíknu, takovému dárku se budu muset poctivě pověnovat. I když je otázka, s jakým výsledkem. Bude to zas jeden z nemnohých marných pokusů zdolat trnitou a skalnatou horu jménem Poezie? Aspoň, že ta knížka je opravdu krásná, zvenčí i zevnitř.
Podíval jsem se na pár stránek a ulevilo se mi: když nic jiného, nebudu se trápit dlouho, básně jsou vzdušné, každá má jen pár slov.
Tak jsem si knížku vezl z Havlbrodu domů a vlastně se na ni začínal těšit, co když se zrovna tomuhle milému poetovi podaří aspoň trošku nalomit moji natvrdlost?
Žena mi knížku hned vzala a přivoněla si. Začetla se. To je krásný!
I já jsem si dvě tři básničky přečetl. Jo, je to krásný. Četl bych nejradši dál, až do konce a ideálně ještě dál. Ale místo toho jsem se vrátil a četl znova, p o m a l o u č k u a nahlas. Tohle je potřeba vnímat více smysly a nechat zvolna a důkladně vstřebat. Čtyři velestručné verše, a co to s člověkem udělá!
Radku, ty zvíře, tys mě dostal. Čtu si každý den, kdy mám trochu klidu, jen tři, čtyři, nejvýš pět básniček a jsem 1) naměkko a 2) plný obdivu. Jak může někdo tak málo slovy vyjádřit tak moc! A ještě tak, aby mě - ignoranta - rozložil na prvočinitele.
Piš, básníku můj oblíbený, rychle piš a vydávej. Potřebuju další dávku koncentrované něžnosti.