V neistej bitke přehled

06.08.2023

Moje první kniha od Steinbecka. Nečetlo se to vyloženě špatně. Ale těžko se mi k postavám dařilo zaujmout nějaký postoj. Což byl možná záměr, ale jaksi to nepomáhá prožitku. Těžko říct, zda takto stávky skutečně v té době probíhaly. Takže vlastně ani nevím, co si z toho odnést....

08.05.2023

(SPOILER) Tahle útlá knížka se četla špatně. Shodou okolností jsem ji četla souběžně s Le Bonovou Psychologií davu - vždy jednu odložila a zkusila druhou. Steinbecka jsem dočetla, Le Bona nikoli.

Potulní dělníci žijou z ruky do huby, nemají nic než svoji bídnou existenci, veškerý majetek si vozí ve stařičké rachotině. Vždycky když v údolí Torgas dozrají jablka, přijedou česáči, očešou je, pak přejdou hřeben na jih a očešou bavlnu.
Většinu štěpnic (nebo-li sadů) tu vlastní hrstka lidí, která zároveň tahá za provázky v místní politice, bankovnictví, soudnictví i tisku. Když letos dorazili česáči, Svaz sadařů jim oznámil snížení mzdy a oni mohli jen polknout hořkou slinu, protože všechno, co měli, vydali na cestu sem.
Ruďasové ví, že je to příležitost vyvolat stávku a podpořit dělnické hnutí. A tak tam vyráží ostřílený Mak a mladičký nezkušený Jim, který právě vstoupil do strany a dosud nevytáhl paty z města. Když z trouchnivého žebříku spadne starý česáč Dan a zlomí si pánev, stačí dělníkům jen ukázat směr a stávka je tu. Jenže tím to nekončí, ale naopak začíná.

Kniha je sice z roku 1936, ale má co říct kdykoli, kdy se člověk stává jen jedním drobkem v davu, bezvýznamným a bezmocným, kdy ani celý dav nemá šanci proti hrstce mocných, kteří pošlou do basy nepohodlné a díky překrouceným zprávám v novinách manipulují veřejným míněním ve svůj prospěch. A nicotný človíček doufá, že může vyhrát tuhle předem prohranou bitvu, protože vlastně nemá na vybranou.
Na druhou stranu připomíná, že na chudáky nelze spoléhat, protože nemají co ztratit a jednají jako zvíře zahnané do kouta. A jakýkoli trochu majetný člověk může ve spolku s nimi jenom tratit. Takže to nemá řešení: boháči moc zneužívají, ale ani chuďasové s ní neumí zacházet. (Jedině že by boháči vládli moudře a spravedlivě. No, ale to už jsme v jiném žánru, že :)

Na rozdíl od jiných Steinbeckových knih je tahle poměrně strohá a bezvýchodná. A takovou ji lze doporučit.
---
"Boháči maj tohleto údolí zorganisovaný. Můjtypane, jak krásně to maj zorganisovaný! Je to náramně snadný, když hrstka lidí všecko ovládá: půdu, soudy, banky. Můžou vypovědět půjčky, zarazit úvěr, skřípnout hypotéky, hnát do kriminálu koho chtějí a zač chtějí, a vždycky mají dost a dost na úplatky."
---
- "Chtěli jsme se vám jen omluvit, pane Andersone. My jsme tu vaši stodolu nezapálili. To udělali ňáký lepší chlapci z města."
- "Co mi na tom, sakra, záleží, kdo to zapálil? Je spálená, sklizeň shořela. Co vy, tuláci, vo tomhle vůbec víte? Teď vo ten svůj stateček určitě přijdu. Vy, darebáci, vy jste jakživi nic neměli. Vy jste nikdy nesázeli stromy a nedívali jste se, jak rostou, nehladili jste je vlastníma rukama, nikdy. Jakživi jste neměli ani toho nejmenšího, nikdy jste si nemohli vyjít z baráku a pohladit svý vlastní jabloně vlastníma rukama. Co vy víte?"
---
[Jim:] "Andersona je mi líto, ale co s tím, k čertu! Když já můžu dát té naší věci celej život, může von voplakat svou pitomou stodolu."
[Mak:] "Nu, víš, těmhle lidem bývá majetek často dražší než vlastní život."