V Stalingradských zákopech přehled
Viktor Někrasov
Jde o autentický příběh účastníka stalingradské bitvy líčící otřesné válečné zážitky očima intelektuála v podobě frontového deníku.Toto vadání bylo určeno specielně pouze pro příslušníky čs.armády
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1954 , Naše vojskoOriginální název:
В окопах Сталинграда, 1946
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize V Stalingradských zákopech. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Tenhle kousek z mého pohledu zaujímá jasný primát v několika ohledech. Tím nejzřetelnějším je cena za nejlepší knižní obálku, a byť jsem na vlastní kůži hukot války nezažil, tuším, že se jedná o doposud nejpřesnější a nejvěruhodnější vykreslení rutiny prostého vojáka, který se každý den probouzí s tím, že to může být jeho poslední den. Kniha jasně předává poselství, že válka může být silně romantického pojetí a zglorifikována ve verších, avšak realita zákopů, zlomenin, průstřelů, dehydratace, výpadků paměti, či dezoriantace mezi dobrem a zlem je to, co na vás čeká, když naverbujete. Nyní, když se země otřásá na Ukrajině je čtení o to působivější, když města jako Kryvyj Rih, nebo Mariupol vystupují v této knize, kde je stále hlavní hybnou silou zemidrtící nacistický třetí reich. Vlastně si čteme období, kdy Sověti vzdorují hnací síle, jenž měla předpoklady dobít celý svět. Takže sečteno, podrženo - Někrasov - ANO. Bez toho režimem řízeného patriotismu a velebení hlavních pohlavářů a myšlenek, je to i čtivé.
"Stáli jsme na přehlídce na Prvního máje na chodníku s rukama v kapsách a dívali se na tanky, na letadla, na vojáky, pochodující v dlouhých řadách ... To je ale krása, to je ale síla! To bylo vše, o čem jsme tenkrát přemýšleli. Není to pravda? Ale o tom, že i my jednou budeme muset pochodovat, ovšem ne po asfaltu, nýbrž po zablácené cestě s tlumokem na zádech, a že na nás bude záviset život - ne-li několika set, tedy alespoň několika desítek lidí... Což jsme tehdy o něčem takovém přemýšleli?" P.S. Válka, či jakákoliv jiná tragédie se často týká prostých lidí, kteří jsou jako ty a já.
Poutavá kniha, která přináší opět jiný pohled na bitvu u Stalingradu. Žádné oslavné chvalozpěvy, žádná bezmezná láska ke Stalinovi, pouze špína, krok vpřed, který následuje krok zpět, ztráta kamarádů, nalézání nových. Fricové z knihy vystupují okrajově, jakoby mimochodem, aby narušili kolorit dnů minulých a určili běh dalších.
Kniha spíše přibližuje běžný den v zákopech, mezilidské vztahy, než aby byla výrobnou nespočtu mrtvých. Je historickým svědectvím o životu za války, jeho strastech i některých radostech. A v tomto jejím svědectví nalézám největší plus a odkaz, které předává.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha V Stalingradských zákopech v seznamech
v Přečtených | 33x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 43x |
v Chystám se číst | 26x |
v Chci si koupit | 8x |
v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
1954 | V Stalingradských zákopech |
1963 | Druhá noc |
1963 | Kira Georgijevna |
1960 | V rodném městě |
1962 | Candát |
(SPOILER) Poměrně dobře čtivý sovětský válečný román, který jsem za posledních cca 25 let četl asi potřetí a rád se k němu v budoucnu opět vrátím. Někrasov na konci 40. let, krátce po válce, ještě za Stalina, dovedl napsat válečný román, kde dovedl vynechat komunistickou propagandu a tak nutnou glorifikaci a zbožšťování neomylného Stalina. Není divu, že za pár desetiletí přišla doba, kdy se Někrasov stal disidentem a emigroval ze SSSR.
Je to poměrně krátký román, kde sledujeme rodilého Kyjevčana Jurije Kerženceva, který ustupuje od Oskolu až ke Stalingradu. Tam dočasně přebírá velení zbytku jednoho z praporů, dobývá kulometné hnízdo, získává si důvěru vojáků… Jsou to vlastně takové střípky z několika měsíců, ze života v zákopech.
Keržencev zůstává v mysli nevojákem i když dovede při pohledu na krajinu přemýšlet, kde rozmítit kulomety, kam dát miny, tak se dovede i zasnít před ztečí a prohlížet si souhvězdí Orion, vzpomínat na babičku, na Kyjev. Keržencev se u Stalingradu setkává s průzkumníkem Čumakem, oba si nepadnou do oka. Jeden v tom druhém vidí odmítače plnění rozkazů, druhý v tom prvním zase vidí pisálka veršů a zbabělce. Nakonec jsou z nich skvělí přátelé a spolubojovníci.
Jednotlivé postavy prochází také zajímavým vývojem…
Rozhodně to stojí za přečtení a rád všem doporučím.