V údolí Sacramenta přehled

dnes

Bret Harte je jistě jedním z klasiků americké povídky. Ne náhodou ho obdivoval i Mark Twain. Je jen škoda, že ho "semlela" rychlá sláva a svůj talent později rozmělnil do víceméně dobrodružných příběhů, jež svou kvalitou nedosahovaly jeho ranné tvorby. Tak alespoň dle literárních kritiků. Politováníhodnou skutečností je také to, že u nás už žádný další Hartův skutečný výbor povídek od roku 1980 nevyšel. O to více díky za tuto knihu.
Poprvé jsem ji četl v dětství a povídky Jak přišel Ježíšek do Simpson Baru a Štístko Tábora křiklounů mě tehdy zasáhly přímo "na solar". Tohle byla jiná romantika Západu, než prezentovaly třeba Mayovky. Vlastně to vůbec romantika nebyla. Byl to tvrdý naturalismus, chudoba, dřina, smrt. Ale i kamarádství a lidskost u těch posledních nejtvrdších lidí (pamatujme, že zlatokopové v Kalifornii byli jedni z původců genocidy tamějších indiánů a Harte byl jedním z mála, kdo na to upozorňoval).
Podruhé přečteno letos, ve zralém (sic!) věku, s velikým potěšením.

21.04.2024

Pár príbehov zo zlatokopeckého prostredia sa mi páčilo, bol to iný pohľad a hľadanie ľudskosti a lásky v inak drsných či jednoduchých ľuďoch. No väčšina poviedok ma nudila (advokát, Čínania, Sever-Juh, ...) a nakoniec som knihu ani nedočítal.