V zavátých stopách přehled

24.01.2020

Knížka vyřazená z obecní knihovny – skvělá zrovna do Čtenářské výzvy – kniha, která je v době čtení méně než 20x v přečtených. Tady je ještě velká rezerva, takže se klidně můžete přidat, jestli knihu seženete. A taky je tam vylíčena svatba a minimálně dva pohřby...

Život prostých lidí nebyl nikdy jednoduchý. Po zrušení nevolnictví a napoleonských válkách se sice zdálo, že přichází nová naděje a bude lépe, jenže nikdo nikomu nevěří, všude číhají špiclové, aby ohlídali, zda někdo nevede protistátní nebo proticírkevní (případně obojí) řeči, mluvit rodným jazykem často znamenalo být za hlupáka, před vrchností bylo třeba poníženě sklánět hlavu a líbat ruce... Dovedete si něco takového představit? Já ne, respektive nechci si to představovat... napadá mě, že je celkem zvláštní, že o totalitě se mluví teprve v souvislosti s 20. stoletím...

Vypadá to, že žít začátkem 19. století muselo být hrozné – jenže jak v čem. Vztahy v rodinách, alespoň pokud fungovaly plus minus normálně, byly zjevně intenzivnější, častá utrpení rodiny většinou stmelila, starší členové požívali zasloužené úcty. Alespoň tak to autor popisuje a existuje myslím dost dokladů, že tomu tak skutečně bylo. Ovšem různí blázni, ztřeštěnci a namyšlenci, kteří mysleli, že se dostanou mezi "lepší společnost", když si dcera vezme barona, se taky vyskytli. Bohužel někdy jejich poblázněnost tragicky ovlivnila osudy jejich nejbližších. To je krásně ukázáno na rodině Alžběty Šimkové. Jak málo stačilo, aby se člověk dostal do vězení, byť by byl ochoten pro ostatní udělat první poslední a i v pokročilejším věku kvůli tomu denně nachodit spoustu kilometrů (nakoukněte do mapy, kde jsou Chudenice, kde Borovy, Roupov, Přeštice a další místa na Klatovsku, kde se děj odehrává), to vám zase ukáže Matěj Pivoda. Mimochodem, ten mi byl ze všech postav nejsympatičtější a trochu mě mrzelo, že v závěru byly osudy postav tak nějak useknuté. Vlastně část těch, co mi byli sympatičtí, v průběhu románu zemřela, druhá část se v době, kdy naše hrdiny autor ponechává jejich osudu, potýkala s menšími či většími problémy a nedá se říct, že by kdokoli z nich vedl aspoň trochu spokojený život.

Vedle sedláků, řemeslníků a jim nadřízených správců a duchovních v knize vystupují i známé osobnosti české vědy a kultury: Dobrovský (již starý pán), Palacký (ten naopak mladíček), Tyl (teprve student) a mnozí další. I oni svádějí zápasy s nepřízní osudu – a hlavně s nepochopením okolí, snaží se rozhodnout mezi službou národu a osobním životem, často jde o bolestná rozhodování... i dnes to známe, když se snažíme skloubit pracovní a osobní život – i dnes je to těžké, i když většinou z jiných příčin.

Není-li vám zatěžko číst knihy s pomalejším rozjezdem, s popisy malebné přírody, která doprovází poutníkův krok, příběhy obyčejných lidí, které není potřeba složitě vymýšlet, a přesto čtenáře zaujmou, je tohle kniha přesně pro vás. Já jsem si ji moc užila – ale pošlu dál, protože další knihy čekají na místo v poličce i na mé čtenářské oko a srdce :-).