Válka s Mloky přehled

včera

V literárních rozborech se často dočítáme, že Válka s mloky patří do protifašistické literatury. Já si však dovolím s tímto zařazením nesouhlasit. Fašismus je iracionální ideologie, která staví na šovinismu a zaslepené nenávisti. Mloci ale nezpůsobují zkázu Země kvůli pocitu nadřazenosti svého druhu nebo iracionální nenávisti k lidem. Kontinenty se bortí, protože mločí populace se řídí přirozenými zákony přírody: „Je nás mnoho, pro přežití potřebujeme nové místo.“ To je heslo přírody, nikoli heslo fašismu. Fašismus hledá nepřítele a říká: „Za naše problémy mohou ti druzí."

Knihu vnímám spíše jako logický a mrazivý popis důsledků neomezeného vykořisťování přírody. Lidstvo, zaslepené touhou po konzumu, moci a udržení zastaralého řádu, si pod sebou podřezává větev. V tomto ohledu je příběh mloků neúprosným zrcadlem naší reality.

Proč nedokážeme přestat obchodovat s Čínou, i když si uvědomujeme negativní důsledky? Protože by se zhoršil náš ekonomický blahobyt. Podobnou logiku nacházíme i ve světě mloků: „Proč bychom měli přestat zbrojit mloky?“

Naše civilizace může skončit stejně, jako skončil svět mloků. A právě zde si dovolím citovat Karla Čapka:
„Víš, kdo půjčuje Mlokům peníze? Víš, kdo financuje tenhle Konec Světa, tu celou novou Potopu?“
„Vím. Všechny továrny. Všechny banky. Všechny státy.“
„Tak vidíš. Kdyby byli jenom Mloci proti lidem, tak by se snad dalo něco dělat; ale lidi proti lidem, to se, člověče, nedá zastavit.“

30.11.2024

Příběh, v němž sledujeme cestu vzestupu mločí civilizace, a to od prvního setkání s námořním kapitánem van Tochem, který se s nimi spřátelí a naučí je lovit perly, přes jejich práci pro Pacifickou exportní společnost řízenou podnikatelem Bondym. Druhá část knihy vypráví (především formou novinových článků a výstřižků) o vědeckém výzkumu mloků a jejich rozšíření do světa jakožto levné pracovní síly. S tím jde ovšem ruku v ruce i vzdělávání mloků a vzestup jejich civilizace. To vede (v třetí části knihy) k prvnímu napadení lidí mloky a celosvětové vzpouře mloků.

A nyní se ozval chraptivý, unavený, ale přece jen velitelský hlas do nočního ticha. „Hallo, vy lidé! Tady Louisiana. Tady Kiangsu. Tady Senegambia. Litujeme lidských životů. Nechceme vám působit zbytečné ztráty. Chceme jenom, abyste vyklidili mořské břehy na místech, která vám předem označíme. Vy jste nás chtěli. Vy jste nás rozšířili po celém světě. Nyní nás máte. Chceme s vámi vyjít po dobrém. Budete nám dodávat ocel na naše vrtačky a krumpáče. Budete nám dodávat třaskaviny. Budete nám dodávat torpéda. Budete pro nás pracovat. Bez vás bychom nemohli odklidit staré pevniny. Hallo, vy lidé, Chief Salamander vám jménem všech Mloků světa nabízí spolupráci. Budete s námi pracovat na odbourání vašeho světa. Děkujeme vám. (str. 172)

V samotném závěru knihy se však znovu ozývá humanista Karel Čapek, který v poslední kapitole nejen nedává lidstvu zahynout, ale v rozhovoru autora s jeho vnitřním hlasem ukazuje, jak těžké je psaní a vyprávění příběhů.