Valkýry přehled
Robert Fabian
Den jako každý jiný a Černé slunce čtenáře zavedou do temné a ještě temnější budoucnosti lidstva. Jedná se o postapo z blízké budoucnosti. ... „Z oblohy padali lidé. Hořeli. Pořád se mi to vrací. Pořád.“ Svět končí. Pro lidi. Pro vás. Jednou je to rychlé a neodvratné, podruhé pomalé a vleklé. Ale ať vám zbývá posledních devět hodin, nebo dny a týdny -- případně celá beznadějná věčnost --, obvykle je tu něco, co jste nedokončili. Nesplatili dluh. Nedodělali práci. Anebo se nepomstili. A tohle je přesně ten případ. Cesta pomsty.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Valkýry. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (32)
Dlouho jsem se k této poslední autorově knize odhodlával. Měl jsem strach z jeho postupného pádu od fantastických Mariňáků po zcela zoufalé Dies Irae. Naštěstí tohle postapo by zase mohlo znamenat zlom zpět. Asi hodně pomohl odklon od military, kde už mu nejspíš zcela vyschly nápady. Jediné co mi vadí jsou objemy mrtvol. Pár zajímavě zabitých je fajn, ale styl alá počítačové střílečky je jen šedivá nuda.
Trochu jiný Fabián než jsem zvyklý. Ale je to skvělá akční jízda. V některých částech jsem ani nedýchal.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Valkýry v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 115x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 90x |
v Chystám se číst | 32x |
v Chci si koupit | 13x |
v dalších seznamech | 2x |
Část díla
Černé slunce
2018
Den skoro jako každý jiný
2018
Autorovy další knížky
2010 | Mariňáci |
2012 | Carpe Diem - Reedice |
2002 | Planeta mezi dvěma slunci |
2014 | Dies irae |
2009 | Semper Fi |
Po dlouhé době jsem měl chuť na něco od Roberta Fabiana a když už jsem měl ty Valkýry, tak proč si nezkusit přečíst něco, co tu nemá tak pozitivní hodnocení, abych zjistil, kde je zakopané jádro pudla.
Nakonec to tak jednoduché čtení věru nebylo. Valkýry totiž obsahují dvě samostatné novely, které se odehrávají před apokalypsou a po apokalypse. Nicméně u ani jedné to nic nemění na skutečnosti, že jsou dost depresivní a bez vidiny naděje. To je podle mě asi největší kámen úrazu této knihy. O to víc, že dvě tyto novely se sešly v jedné knize, na kterou je té temnoty pohromadě více než dost. Možná i proto ten obal.
Těžko hodnotit, který z příběhů mě bavil víc. Nemůžu ani jednomu upřít skutečnost, že je to napsáno tradičně Fabiánovsky, takže čtivě. Jenže když bych se měl rozhodnout, tak slabší by byla hned ta první Den skoro jako každý jiný. Tam se totiž plácáte od ničeho k ničemu a nakonec to tak i dopadne. To ta druhá s názvem Černé slunce má alespoň nějaký konstantní děj, který náladu sice nezvedne, ale alespoň víte, kam to všechno spěje.