Vdáváme matku a jiné povídky přehled

24.03.2024

(SPOILER) Geralda Durrella mám opravdu ráda a nad jeho knížkami se královsky bavím. Povídky ráda nemám a jejich sbírky čtu zpravidla z povinnosti a se skřípěním zubů. Bohužel v tomto případě se ukázalo, že B je správně.
Povídky jsou, jak jinak, psány ich formou, a ačkoli nás autor na začátku upozorní, že ne všechny se přihodily jemu, víceméně nejsem schopna odlišit, které jsou převzaté. Na druhou stranu vyjma titulní Vdáváme matku jsem ve všech ostatních postrádala autorův typický jadrný humor a laskavou toleranci vůči podivnůstkám spoluobčanů. A úplně scházela fascinace zvířecí říší, zábavné příhody s nejroztodivnějšími tvory.
V té souvislosti mi trochu skřípe obrázek labužnické Esmeraldy z první povídky s titulkem v nohách, kdy jsem si čuníka spojila s tou matkou, a nezapůsobilo to na mě úplně dobře.
Historka o praseti byla ještě jakž takž zábavná, případný dojem britské arogance jsem dokázala lehce potlačit celkovou bizarností chování všech zúčastněných. Druhá povídka Fred se mi vytratila z mysli ještě dřív, než jsem dočetla celou sbírku. Povídka Důchod je nezvykle teskná, ovšem už z ní jako ostny z dikobraza trčí autorova nečekaná arogance.
Vdáváme matku je jediná vtipná a víceméně odkazující na starého dobrého Gerryho včetně maximálně vybroušené pointy.
Zbytek knihy představoval už jednu plynulou katastrofu, přičemž asi nejhorším kusem byl právě Ludwig. Vypravěč, ctihodný Brit, nejchytřejší a nejvtipnější a nejúžasnější tvor ve vesmíru a přilehlém okolí, jinak alkoholik, který začínal den několika panáky a v přísunu hektolitrů alkoholu pokračoval nepřetržitě dál, je neomalený a hrubý vůči ochotnému a laskavému cizinci. Porota - opět studie alkoholismu, Papoušek pro změnu přehlídka vrcholové arogance a bezcitnosti, Šaty totální bizár, nad nímž bych se možná smilovala, kdyby mě zbytek neotrávil tak důkladně.
Knihu odnáším do knihobudky.